325      pomoz 2. os. sg. imp. (983)

peč (487)

1    M         pomoz

pomož — pomuž (pomóž 755, pomuož 801, pumuž 818, 835)

pomoc — pumuc (pomuc 822)

2                 V imp. tvarech 2. os. sg. slovesa pomoci byly zaznamenány rozdíly pomoz × pomož × pomoc, vyvolané alternací souhlásky v bezkoncovkovém imperativu, a rozdíly hláskoslovné: pomož × pomuž, pomoc × pumuc.

Imperativ pomoz je starý. Forma pomož s alternací souhlásky vznikla analogií podle tvarů indikativu prézentu (např. pomóžeš/pomůžeš).

Tvary na -c vznikly patrně vlivem infinitivu, popř. analogií podle sloves typu péci (srov. též nář. inf. pec, pyc, p’yc ve Slezsku, viz ČJA 4-341 péci inf.). Nelze vyloučit ani vliv interjekčního pomoc!

Hláskové varianty s kořenným -mu- (pomuž, pumuc) jsou reflexem pův. délky kořenné samohlásky (srov. např. starší 2. os. sg. ind. préz. pomóžeš, 3. os. pomóže). Pův. délku dokládá bránický tvar pomuož (bod 801). Samohláska -o- v předponě po- se měnila v -u- vlivem následující nosové souhlásky, srov. PRO E7.

3                 Na mapě zřetelně vystupuje rozdíl mezi různorodější situací v Čechách a jednodušším stavem na Moravě a ve Slezsku.

Sev., záp. a již. okraje Čech s výběžkem k Ledči nad Sázavou charakterizuje imp. pomoc. V hláskové variantě pumuc byl odděleně zapsán v nář. čes.-pol. přechod. pruhu.

Forma pomož vytváří několik areálů: V Čechách je rozšířena na Klatovsku a v pruhu obcí v linii Mladá Boleslav, Kolín, Benešov a Tábor, odděleně pak v pruhu při vých. hranicích Čech. Typická je pro nář. na Moravě a pro převážnou část nář. slez. Zejména ve střm. nář., porůznu i v sev. úseku záp. slez. podskupiny a odděleně ve stř. Čechách byla zapsána hlásková varianta pomuž.

Tvar pomoz, shodný se spis. jazykem, byl zaznamenán v členitém areálu v oblasti jzč. nář. s výběžkem do nář. střč. (k Praze), odděleně pak mezi Kolínem a Hradcem Králové.