a analogiemi. Z hlediska synchronního lze je dělit na tvary odvozené od základu věd- (tvary navazující na
náležitou formu) a na tvary od kořenného v- (tvary analogické po paradigmatickém vyrovnání).

Ze staršího tvaru věďá vznikla přehláskou forma vědie a zúžením pak podoba vědí, shodná se spis. jazykem. Tvar věděj je analogický podle nář. forem sloves 4. a 5. tř. (nosej, volaj).

Nepochybně analogií podle tvarů se zakončením na -ú (od sloves 1.–3. tř.) se utvořila slez. forma věďu; podobu s rozloženou nosovkou uchovává tvar věďum v čes.-pol. přechod. nář.

Tvar ví, tj. shodný s tvarem 3. os. sg., je výsledkem vyrovnání podle typu prosí. K základu v- se podle sg. vím, víš, ví utvořila podoba vijou (včetně hláskových variant vijú a vijó) a víja podle sloves 4. tř.

Územní výskyt formy vědijou nevylučuje, že tato forma mohla vzniknout křížením podob věďá a vijou. Také tvar vju je možno vyložit jako kontaminaci forem ví a věďu.

Vedle tvarových diferencí mapa zaznamenává i územní rozsah depalatalizovaných forem na ve- (vedí), neregistruje pravidelné hláskové obměny spisovného ou (viz PRO D1abc) ani krácení í > i (PRO A1abcd) a á > a (PRO A1a).

3                 Pro Čechy je příznačná dichotomie podob vědí a ví. Tvar ví pokrývá jz. příhraniční pruh (zhruba záp. od linie Rakovník – Strakonice – Jindřichův Hradec) a oblast čm. nář., proniká i do městské mluvy v sm. pohraničí. Na zbývajícím rozsáhlém území Čech dominuje forma vědí. Na území záp. od Prahy, na sev. Příbramsku a dále na Strakonicku a Jindřichohradecku byly zaznamenány obměny na ve-.

Tvar věďá se vyskytuje v oblasti slez. nář. (bez užšího Opavska) a v přilehlém sev. úseku vm. nář. a dále na mor.-sloven. pomezí zhruba od Břeclavi po Uherský Brod.

Pro Opavsko je příznačný tvar věďu a v čes.-pol. přechodových nář. je běžná forma věďum. V okolí Opavy byl zachycen též tvar vju.

Podoba vijou byla zapisována především ve střm. nář., v přilehlém dolském úseku vm. nář. a záp. od Třebíče; setkáváme se s ní rovněž v mluvě severomoravských pohraničních měst. Z Holešovska se dokládá tvar vědijou.

Forma věděj je doložena hlavně z okolí Náchoda a z mluvy některých čes. měst.

4    věďá  sloven. vedia, hluž. wědźa

vědí  stč. vědie, Jg, Tk, MČ

vědzum  pol. wiedzą

5    vjeďi Ju 1, 3–5, Ru 1, 4 — vjéďi Ju 2 — veďí Ru 1 — weďej Po 1 — vjeďeji Ru 3 — vijú Ru 5 — vijó Ju 6 — vijou Ju 4 — ví Ru 2

6    —

7                 Obdobné areály s paralelními tvary jako nář. ekvivalenty výrazu vědí vytvářejí i dialektické formy tvaru jedí: zaznamenány byly podoby jedí (jedi), jí v Čechách, jijou (jijó), jeďá, jíja na Moravě a ve Slezsku, jeďu, jeďum ve Slezsku.

Poněkud větší územní rozsah než tvar vědí má výraz jedí: je výlučný ještě na širším Strakonicku a na jv. Českobudějovicku a též na jz. Moravě. Ve srovnání s územím tvaru víja je tvar jíja omezen jen na již. Vsetínsko, zatímco pro Uherskobrodsko je typická forma íjá.

Rovněž byly zachyceny hláskové varianty s protetickým h, nejčastěji zaznamenané zejména z oblasti Boskovicka a sev. Brněnska (hijó), popř. bez hiátového j, např. í (sev. a záp. Českobudějovicko), ijú (sev. Kyjovsko a Uherskohradišťsko).

Fi