320      volají 3. os. pl. ind. préz. (918)

1    M         volají — volaji

volaj

volajó (volajú 669–671) — volajú (volajou 710, 713) — volaju

volajum

2                 Mapa zachycuje nář. ekvivalenty spis. tvaru 3. os. pl. slovesa 5. tř. volají. Ty jsou od původu rozdíly hláskovými, a protože jsou vázány na sledovaný tvar, hodnotíme je jako diference morfologické.

Protikladem nepřehlasované formy volajú, včetně jejích hláskových variant volajó (po změnách ú > ou > ó) a volaju (ú > u), je přehlasovaná podoba volají s hláskovou variantou volaji a obměna volaj.

(Na mapě se nezachycuje forma volajú v čuháckých nář. a forma volajou v nář. dolských; evidují se pouze v odd. 1.)

Ve srovnání s jinými položkami přehláska ’u > i zde pokrývá mnohem rozsáhlejší areál (srov. např. ČJA 4-69 kaši akuz. sg f.., ČJA 4-319 obracejí 3. os. pl. ind. préz., ČJA 4-317 rozumějí 3. os. pl. ind. préz.). Také krácení í > i má proti stavu, jejž zaznamenává izoglosa PRO A1ab, mimořádně velký rozsah.

Reflexem původní nosovky je její rozložení ve tvaru volajum.

3                 Tvar shodný se stavem ve spis. jazyce volají je omezen na záp. Čechy a na Moravě na menší areál na Novoměstsku a Tišnovsku. V mluvě měst na celém území národního jazyka charakterizuje spíš mluvu mladší generace.

Varianta volaji pokrývá větší území Čech, především jejich stř., již. a jv. část, přilehlou jz. Moravu a běžná je též v centrální části střm. nář. Tam se vyskytuje nezřídka v dubletě s formou dělajó, která vytváří souvislý homogenní areál zejména v širokém okolí Brna a ve vých. okraji střm. dialektu včetně Holešovska.

Ve vm. nář. je běžná forma volajú a v nář. slez. obměna volaju.

Obraz zeměpisného rozložení nář. tvarů doplňuje na sev. a sv. Čech obvyklá podoba volaj a v čes.-pol. přechod. nář. forma volajum.