320      volají 3. os. pl. ind. préz. (918)

1Mvolají — volaji

volaj

volajó (volajú 669–671) — volajú (volajou 710, 713) — volaju

volajum

2                 Mapa zachycuje nář. ekvivalenty spis. tvaru 3. os. pl. slovesa 5. tř. volají. Ty jsou od původu rozdíly hláskovými, a protože jsou vázány na sledovaný tvar, hodnotíme je jako diference morfologické.

Protikladem nepřehlasované formy volajú, včetně jejích hláskových variant volajó (po změnách ú > ou > ó) a volaju (ú > u), je přehlasovaná podoba volají s hláskovou variantou volaji a obměna volaj.

(Na mapě se nezachycuje forma volajú v čuháckých nář. a forma volajou v nář. dolských; evidují se pouze v odd. 1.)

Ve srovnání s jinými položkami přehláska ’u > i zde pokrývá mnohem rozsáhlejší areál (srov. např. ČJA 4, 69 kaši akuz. sg f.., ČJA 4, 319 obracejí 3. os. pl. ind. préz., ČJA 4, 317 rozumějí 3. os. pl. ind. préz.). Také krácení í > i má proti stavu, jejž zaznamenává izoglosa PRO A1ab, mimořádně velký rozsah.

Reflexem původní nosovky je její rozložení ve tvaru volajum.

3                 Tvar shodný se stavem ve spis. jazyce volají je omezen na záp. Čechy a na Moravě na menší areál na Novoměstsku a Tišnovsku. V mluvě měst na celém území národního jazyka charakterizuje spíš mluvu mladší generace.

Varianta volaji pokrývá větší území Čech, především jejich stř., již. a jv. část, přilehlou jz. Moravu a běžná je též v centrální části střm. nář. Tam se vyskytuje nezřídka v dubletě s formou dělajó, která vytváří souvislý homogenní areál zejména v širokém okolí Brna a ve vých. okraji střm. dialektu včetně Holešovska.

Ve vm. nář. je běžná forma volajú a v nář. slez. obměna volaju.

Obraz zeměpisného rozložení nář. tvarů doplňuje na sev. a sv. Čech obvyklá podoba volaj a v čes.-pol. přechod. nář. forma volajum.