ČJA 4
32 pláče gen. sg. m. (1792) —
čaje (350)
kouře (191)
1 M pláče (též 512) — plače (též płače 671, 704, 722)
pláču — plaču
2 Kromě údajů morfologického charakteru přináší mapa informace i o rozšíření hláskoslovného jevu, o krácení kmenové samohlásky: podle znění nom. sg. plač vznikl analogicky tvar plaču, plače, nejedná-li se o pč. odlišnou kvantitu ve všech tvarech. Patrně v důsledku uplatnění disimilačního principu, aby totiž bezprostředně po sobě nenásledovaly slabiky se stejným vokálem, nerealizuje se tvar plača.
3 Izoglosa pláče (plače) × pláču (plaču) se zhruba kryje s izoglosou přehlásky ’a > e, srov. PRO E6. Od ní na východ jsou tvary pláču, plaču. Záp. hranice krácení kmenového -a- probíhá ve směru od Šumperku na Boskovice, Brno k Mikulovu.
Položka se ve městech nezkoumala.
4 pláče stč. pláča, pláčě, Db, MČ
plače hluž. płača
plaču sloven., pol. płaczu
5 pláče Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — plaču Ju 6, Ru 5
6 —
7 V podstatě stejné územní rozložení koncovek je v gen. sg. u výrazů čaje × čaju. Rozdílů proti tvarům gen. sg. slova pláč je málo. Týkají se vlastně jen faktu, že z venkovských lokalit 656, 663, 664, 669, 671 a 680 máme doloženy též tvary čaja. Ty jsou zřejmě již nadnářeční povahy.
Městská mluva uchovává tvary shodné s příslušným venkovským okolím, pouze na již. Moravě a ve Slezsku jsou u ml. generace hojné tvary čaje. Často se však vyskytují u ml. generace také analogické tvary čaja (64, 66, 67, 71–73, 75); v pohraničních městech sev. Moravy dokonce vedle sebe koexistují všechny tři formy: čaje, čaja, čaju (91–93).
Poznámka: V mor. nářečích přežívá u nejstarší generace nesklonné subst. té, ve vých. Slezsku pak tej, gen. sg. teju, popř. teja.
Od izoglosy pláče × pláču se jen v detailech liší izoglosa kouře × kouřu. Forma kouřu je doložena ještě z lokalit 503, 505, 506 a 653.
V mor. a slez. městech jsou běžné také tvary kouře, shodné se spis. jazykem. U ml. generace mor. měst byly zachyceny rovněž interdialektické tvary kouřa. Ty z tradičních nářečí doloženy nejsou.
Bh
