316      nosí 3. os. pl. ind. préz. (529)

1    M         nosí (nosi 462, 465) — nos’ie 801 (nošy 804)

noseji (též 101, 24, 45, též nosejí 463, 464)

nosej

nosijou (nosiju 71, nosíjú 718)

nosíja

nosíjá 728, 750

nosá (nosja 755, nośo 818)

nošu (též 82, nos’u 803)

nos’um (nošum)

2                 Vedle formy nosí – shodné se spis. jazykem – se uchovává starší nepřehlasovaná podoba nosá. Mapuje se též forma starší vývojové formy nosie (’ä > ie), popř. v bodě 804 mladší varianta nošy (ie > í > i > y).

Novotvarem je forma s krátkou koncovou samohláskou noseji (variantu námi nezachyceného tvaru nosejí, to podle umějí) a dvojslabičná podoba nosej.

Vyrovnáním podle zakončení sloves typu nesou vznikl tvar nosijou (pravidelné hláskové obměny koncového ou se zde nesledují, srov. PRO D1abc).

Analogický je též tvar nosíja (z nosá podle paradigmatu nosíme, nosíte též tříslabičné nosíja). Forma nosíjá je patrně výsledkem kontaminace tvarů nosíja a nosá.

Rovněž analogií se podle tvarů sloves 1.–3. tř. vytvořily formy nošu a nošum.

Na mapě se nesledují pravidelné hláskové změny i, í > y, ý (PRO F2bc) a ú > ou > ó (PRO D1abc) a krácení í > i a á > a (PRO A1abc).

3                 Zaznamenané nář. formy se do značné míry kryjí s hlavními nář. skupinami. Pro oblast střč. a sv. část jzč. nář. je charakteristický tvar noseji, v svč. nář. je běžná podoba nosej. Forma nosijou (nosijó, nosijú) je typická pro stř. a již. Moravu (bez vých. okraje).

Tvar nosí – shodný se spis. jazykem – pokrývá záp. Čechy s přilehlým již. úsekem jzč. nář. a odděleně též čm. nář. V branickém dialektu a na jz. Opavsku byla sporadicky zapsána forma nosie, popř. nošy. Nepřehlasovaná podoba nosá charakterizuje nář. slez. bez užšího Opavska (zde v realizaci nos’a) včetně přilehlého sv. úseku vm. nář. a odděleně i příhraniční pruh na jv. Slovácka. Pro stř. část vm. nář. oblasti je příznačný tvar nosíja; tam byla rovněž zaznamenána varianta nosíjá.

Z Opavska se dokládá podoba nošu a v čes.-pol. přechodných nář. tvar nošum.

Pro městskou mluvu je charakteristická dubletnost tvarů. Vedle podob shodných s venkovským okolím je pro města v sev. Čechách, na Moravě a ve Slezsku běžný i tvar nosí; s výjimkou záp. Čech se v českých městech vyskytuje často též podoba nosej. Forma nosijou se objevuje v městské mluvě na vých. Moravě i v severomoravském pohraničí; zde ji však musíme chápat jako interdialektickou.

4    nosí  stč. nosie, Db, Tk, MČ, sloven., pol. noszą, hluž. noša

5    nosí Ru 2 — noseji Ju 3, Ru 3, 4 — nosej Po 1, Ju 1, 2, 4 — nosijú Ru 5 — nosiju Ru 5 — nosijó Ju 6

6    —

Fi