315      nosí 3. os. sg. ind. préz. (528)

1    M         nosí — nosý — nosé — nosi

2                 Na mapě nář. tvarů 3. os. sg. ind. préz. slovesa nosit lze sledovat rozsah krácení koncové samohlásky (nosí × nosi), realizaci širší výslovnosti po sykavce (nosí × nosý) a následnou změnu ý > ej > é po s- (nosé). Tyto obměny jsou výsledkem pravidelných hláskových změn: krácení vokálů (PRO A1ab) a změny í > ý a ý (> ej) > é (PRO D1b, F2c); přesto je na mapě registrujeme, protože se dotýkají kvality vokálu v sledovaném zakončení a protože krácení má odlišný rozsah.

Nesleduje se však palatalizace sykavky -s- (nos’i, nošy), k ní srov. PRO D5bcd, ani změna o > u (PRO F3).

3                 V celých Čechách je běžný tvar nosí, na Moravě se tato forma omezuje na úzký pás střm. nář. zhruba mezi Novým Městem na Moravě a Kyjovem a na již. a stř. část vm. nář., vyskytuje se též často jako dubleta i v mluvě měst s jiným nář. okolím. Varianta nosý se dokládá z Valašska a přilehlého úseku již. od Příboru (tam samozřejmě ve zkrácené podobě nosy). Hlásková varianta nosé je charakteristická pro Holešovsko.

Tvar nosi byl zaznamenán ve slez. nář. (nos’i, nosi, nošy), v centrálním úseku střm. nář. a na jz. Moravě; spíše výjimečně se objevuje i ve vých. Čechách.

4    nosí  stč., Db, Tk, MČ, sloven., pol. nosie, hluž. nosy

5    nosí Ju 1, 3, 4, Ru 2–5 — nosi Po 1, Ju 2, 6

6    ASJ II 234:211, SSA 12.51, 52

Fi