2                 Mapa sleduje především nář. diference tvaroslovné vyplývající z rozdílné příslušnosti slovesa chcát/scát k slovesné třídě: ščije (podle vzoru 3. tř. kryje) × ščí (podle vzoru 4. tř. trpí) × scá (podle vzoru 5. tř. dělá). Rovněž registruje hojné hláskové obměny pův. skupiny sč > šč, šť, např. ščí, ští, a chc (< sc, srov. chcát < scát) > chč, např. chčije.

Zaznamenává i rozdíly v kvantitě (např. chčije × chčíje); ty zde zachycujeme také proto, že ne vždy zcela sledují izoglosy pravidelného krácení í > i, srov. PRO A1abcd. K změně á > o viz PRO E8.

SSJČ uvádí obě základní hláskové varianty (scát i chcát) a toto sloveso hodnotí jako výraz vulgární. Při našem výzkumu byl sledovaný tvar zapisován v kontextu otázek z okruhu chování a činnosti koně.

3                 Základním protikladem mapy se jeví rozdíl mezi podobami chčije/ščije a ští/ščí.

Formy na -je jsou charakteristické pro Čechy (s výjimkou téměř celé oblasti svč. nář.) a pro jz. Moravu. Centrální část Čech s výběžkem až na záp. Jihlavsko a přilehlé moravské Slavonicko charakterizuje tvar chčije, hlásková obměna chčíje pokrývá jzč. nář. a území záp. od Prahy. Podoba štije (štíje) se dokládá z širšího Kolínska, Ledečska a ojediněle i z již. Čech. Pro jz. Moravu je pak typická forma ščije.

Zbývající Morava, Slezsko a sv. Čechy se vyznačují tvary na -í. Největší areál zahrnuje podoba ščí, která je běžná téměř na celé Moravě a ve Slezsku. Ve vých. Čechách dominuje varianta ští, v již. části této oblasti (na Královéhradecku, Vysokomýtsku a záp. a sev. od Nového Města na Moravě) je většinou jako dubletní doložena obměna chčí.

Sporadický tvar scá byl zapsán na Těšínsku.

Situace ve městech se v podstatě shoduje se stavem ve venkovském okolí.

4    chčí  SSJČ vulg.

chčije  Tk nář.

ščí  SSJČ vulg., pol. szczy, hluž. šći

ští  Tk nář.

štije  Jg, Tk nář.

5    chčí Ju 6, Ru 4 — šťí Po 1 — ščí Ju 7, Ru 5 — chčije Ju 1–5, Ru 2, 3

6    SSA 12.51, 52

Fi