313      roste 3. os. sg. ind. préz. (1120)

1    M         roste (-s’c’o 801, rosce 755, 809, 821) — rúste

rosňe (ros’- 822, roś- 818, 831, 832, 84)

2                 Vedle rozdílu morfologické povahy (roste k rósti, růsti × rosne k nář. rosnuť), který vede k zařazení slovesa do 1. nebo 2. třídy, se na mapě sleduje i hlásková diference kořenné samohlásky roste × růste. Podoba růste může být reflexem přízvukově intonačních poměrů v psl. (jako mohu, móžeš či beru, béreš), nebo výsledkem přiklonění tvaru roste k formě infinitivní (růst).

Sloveso růsti, náležející ve staré češtině k vzoru nese, nésti, si i ve většině dialektů uchovalo tvary podle 1. tř. slovesné vzoru nese.

Protiklad -te, -ne × -tě, -ně sledují izoglosy PRO D4, 5a, pravidelné krácení dlouhého ú zaznamená izoglosa PRO Ala a hláskové obměny skupiny -st- izoglosy PRO B6ab; o změně -stn- > -sn- viz ČJA 4-389 rostl příč. min. sg. m.

3                 Charakter hlavního protikladu mapy má diference roste a rosne. Forma roste je běžná téměř na celém území národního jazyka s výjimkou čes.-pol. přechodných nář., kde se užívá tvar rosne.

Hlásková varianta růste pokrývá téměř celou záp. polovinu Moravy.

V mluvě měst je běžný tvar roste, vyskytující se většinou v dubletě i v areálech podob jiných.