ČJA 4

305      stůně 3. os. sg. ind. préz. (1914)

1    M         stúňe (stuňe 301, 302)

stúne — stone

stoná

2                 Nář. tvary 3. os. sg. slovesa 1. tř. stonat se liší především zařazením k vzoru maže (stůně, tak i stč. stóně) nebo bere (stůne). K vzoru bere se toto sloveso přiřadilo analogicky podle infinitivní formy.

Podoba stoná je výsledkem přechodu k vzoru 5. třídy dělá. Je patrně novějšího původu a vyskytuje se v nářečích víceméně jen sporadicky po celém Česku a zejména v městské mluvě.

Na mapě je rovněž zachycen hláskový rozdíl stůne × stone. Podoba stůne je důsledkem pravidelného hláskového vývoje zdlouženého stč. tvaru stóne. (Diferenci stůne × stune sleduje izoglosa PRO Alb, proto není na mapě představena.)

Ve slez. nář. se sledované sloveso nevyskytuje.

3                 Diference stůně × stůne (stone) je česko-moravská. Forma stůně je běžná v Čechách. Podoba stůne pokrývá záp. Moravu až po linii řek Svitavy a Svratky. Pro zbývající větší části Moravy je typická obměna stone.

Tvar stoná kompaktní území nevytváří; objevuje se jen řídce na celém zkoumaném území (soustředěněji ve střm. nář. na Zábřežsku a Litovelsku), dále hlavně u mladší městské generace.

4    stoná  Jg, sloven. též stená, hluž. stona

stone  Jg, sloven. též stene

stůně  stč. stóně, Jg, Tk, MČ

5    stúňe Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — stone Ru 5

6    SSA 12.53

Fi