ČJA 4
305 stůně 3. os. sg. ind. préz. (1914)
1 M stúňe (stuňe 301, 302)
stúne — stone
stoná
2 Nář. tvary 3. os. sg. slovesa 1. tř. stonat se liší především zařazením k vzoru maže (stůně, tak i stč. stóně) nebo bere (stůne). K vzoru bere se toto sloveso přiřadilo analogicky podle infinitivní formy.
Podoba stoná je výsledkem přechodu k vzoru 5. třídy dělá. Je patrně novějšího původu a vyskytuje se v nářečích víceméně jen sporadicky po celém Česku a zejména v městské mluvě.
Na mapě je rovněž zachycen hláskový rozdíl stůne × stone. Podoba stůne je důsledkem pravidelného hláskového vývoje zdlouženého stč. tvaru stóne. (Diferenci stůne × stune sleduje izoglosa PRO Alb, proto není na mapě představena.)
Ve slez. nář. se sledované sloveso nevyskytuje.
3 Diference stůně × stůne (stone) je česko-moravská. Forma stůně je běžná v Čechách. Podoba stůne pokrývá záp. Moravu až po linii řek Svitavy a Svratky. Pro zbývající větší části Moravy je typická obměna stone.
Tvar stoná kompaktní území nevytváří; objevuje se jen řídce na celém zkoumaném území (soustředěněji ve střm. nář. na Zábřežsku a Litovelsku), dále hlavně u mladší městské generace.
4 stoná Jg, sloven. též stená, hluž. stona
stone Jg, sloven. též stene
stůně stč. stóně, Jg, Tk, MČ
5 stúňe Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — stone Ru 5
6 SSA 12.53
Fi
