304      loupe 3. os. sg. ind. préz. (400)

1    M         loupe (-p’e 831–836, 84)

loupá

loupí (-i 645, 647, 649)

2                 Mapované tvary 3. os. ind. préz. slovesa loupat vyjadřují v čes. nář. jeho zařazení ke třem slovesným třídám. Původně náleželo uvedené sloveso k 1. třídě (loupe), ale již v staročeském údobí přešlo na velké části území k 5. třídě (loupá). Obě tyto podoby jsou dnes hodnoceny jako spisovné.

Na části území byl zachycen tvar loupí, který toto sloveso řadí k 4. třídě (inf. loupit). SSJČ je hodnotí jako nář. Nelze vyloučit, že podoba loupit vznikla kontaminací s homonymním slovesem loupit ‚páchat loupeže‘.

3                 Na větší části zkoumaného území se vyskytuje tvar loupe; jako jediný je běžný především na Moravě a ve Slezsku, v Čechách na Lounsku a v úzkém severojižním pásu území zhruba od Mladoboleslavska přes Kolínsko, Ledečsko až na Jindřichohradecko (s výběžkem na záp. Táborsko) a též mezi Příbramí a Klatovy. Jako dubleta byl hojněji zapisován i v areálech dalších dvou podob.

Forma loupá je příznačná zhruba pro záp. polovinu Čech; nedubletní je především na Domažlicku a záp. Klatovsku, na Českobudějovicku a v oblasti střč. nář.

Podoba loupí tvoří souvislé území v svč. nář. bez záp. okrajových úseků, s výběžky na přilehlé Zábřežsko a Novoměstsko.

Situace ve městech se od stavu v okolních nář. téměř neliší. Jen v sm. pohraničí a ve městech ve vých. Čechách se často jako dubleta objevuje forma loupá.