302      oře 3. os. sg. ind. préz. (987)

1    M         oře — voře — vuře (též 633) — vúře

orá — vorá

2                 Základní protiklad tvarů 3. os. sg. préz. slovesa orat – oře × orá – je výsledkem přechodu od 1. k 5. třídě slovesné. Obě formy jsou hodnoceny jako spisovné.

Mapa registuje i hláskové varianty s protetickým v (srov. PRO A3ab) a též obměny kořenné samohlásky (voře × vůře × vuře). Forma vůře je výsledkem změny ó > ú (u podoby vóře jde o staré dloužení), varianta vuře je pak její zkrácenou obměnou v areálu pravidelného krácení, srov. PRO A1b.

3                 Hranice mezi formami vorá a voře prochází zhruba po severojižní linii Trutnov – Nová Paka – Kolín – Ledeč nad Sázavou – Třebíč – Slavonice.

Podoba vorá je s výjimkou části jz. Čech příznačná pro záp. část vymezeného území (na Doudlebsku přirozeně v podobě bez proteze orá). Většinou jako dubletní forma je rozšířena též na Novopacku a v okolí Trutnova, zpravidla ve formě orá i na Moravě a ve Slezsku: vých. od Prostějova, na Opavsku a ve městech, především v sm. pohraničí.

Na ostatním území jsou formy na -e. Tvar voře je běžný hlavně ve vých. Čechách a na Moravě (v její vých. polovině a ve Slezsku v podobě oře). Odděleně vytváří souvislý areál v jz. Čechách (Chodsko, Klatovsko s přesahy až na záp. Strakonicko a již. Příbramsko). Varianta vůře (s obměnou vuře) je běžná na jz. Moravě.

Pro situaci ve městech, včetně pohraničních, je příznačná častá koexistence obou tvarů. Na vých. Moravě tvar orá hodnotíme jako pronikání novější spis. formy.