295      musíme 1. os. pl. ind. préz. (2471)

1    M         musíme — mušíme (mušime 227, mo- 456, 457) — mosíme (moséme 678, 681–684) — musme

musíma 644, 645

musímy (mosímy 752)

2                 Mapa sleduje zeměpisné rozšíření nář. tvarů 1. os. pl. ind. préz. slovesa muset. Vedle rozdílů morfologických (musíme × musíma × musimy) byly zaznamenány i diference hláskoslovné (musíme × mušíme × mosíme × musme).

Sloveso muset je něm. původu: samohláska kořenné slabiky byla přejata v návaznosti na výchozí sthn. podobu buď jako -u- (musíme), nebo jako -o- (mosíme). Souhláska -s- zůstává nebo je změněna v -š-; toto -š- snad proniklo do tvaru 1. os. pl. v důsledku vyrovnávání celého paradigmatu (srov. původní tvar 1. os. sg. mušu).

Střm. varianta mosíme (msime) je naproti tomu patrně výsledkem pravidelné obměny u > o (srov. PRO D2b), proto ji na mapě zachycujeme jako formu musíme; je tedy jiného původu než vm. podoba mosíme (srov. ČJA 4-358 muset inf.). V horském typu byla zachycena pouze forma s -u- (musíme).

U podoby musme došlo k zániku hlásky -í-.

Ve tvaru musímy je dochováno staré plurálové zakončení -my. Koncovka -ma v ekvivalentu musíma dokládá návaznost na duálové zakončení.

3                 Tvar musíme byl zaznamenán téměř na celém zkoumaném území – kromě okrajových oblastí, kde byly zachyceny i jiné nář. formy.

Hlásková obměna mušíme je doložena záp. od linie Roudnice nad Labem – Praha – Jindřichův Hradec (na záp. okraji téměř nedubletně).

Podoba musme se vyskytuje především v širokém Podještědí – zasahuje až k Mladé Boleslavi a do Podkrkonoší; zaznamenána byla též na Náchodsku.

Obměna mosíme je charakteristická pro vm. nář. (kromě Kyjovska a sev. okraje této nář. oblasti) s výběžkem na Holešovsko.

Ve slez. nář. s přilehlým vm. okrajem je doložena morfologická varianta musímy (nezřídka jako dubletní s formou musíme), odděleně se objevuje též na již. Vsetínsku.

Forma musíma byla zachycena na Zábřežsku.

Ve městech je běžný tvar musíme, jiné tradiční nář. podoby jsou řídké.