Zakončení -im/-ym nář. výrazů možim (i v realizaci možym) a mogym reflektuje starší podobu s nosovou samohláskou; i zde se koncový konsonant slovního základu buď vyrovnává podle ostatních tvarů prézentu (možim), nebo zůstává nezměněn (mogym), srov. PRO F5.

3                 Podoba můžu byla zaznamenána jako jedinečná téměř v celých jzč. nář. (kromě Příbramska a Táborska), na vých. okrajích střč. a svč. nář. s výběžkem až na sev. Brněnsko (v dubletě se však podoba můžu vyskytuje na větším území); v čm. nář. (kromě Novoměstska) a ve střm. nář. (bez sev. Brněnska, Zábřežska a vých. okrajů) byla zachycena v pravidelně zkrácené formě mužu (srov. PRO A1b). Varianta mužu pokrývá také ostatní území střč. a svč. nář. (s výjimkou širokého Náchodska a Kladska) s přesahem na Příbramsko a Táborsko (často bývá dubletní s formou můžu, a to zejména v svč. nář., v Poohří a na již. okraji uvedené oblasti).

Obměna možu byla zapsána na vých. okraji střm. nář., ve vm. nář. (s výjimkou sv. cípu, kde se vyskytuje varianta móžu) a ve slez. nář. Odděleně byla zapsána v náchodském úseku, na Kladsku a dále na Zábřežsku.

Forma možem se dokládá z kopanič. nář. a ojediněle z Břeclavska.

Podoba možim byla většinou vedle varianty mogym zachycena v přechodových nář. čes.-pol. Situace ve městech zhruba odpovídá venkovskému okolí; na okrajích Moravy a ve Slezsku se u mladé generace navíc vyskytuje podoba mohu a ve střm. městech byla zapsána forma mužu.

4    mogym  pol. mogę

mohu  stč., Db,Tk, MČ

možem  sloven. môžem

možu  Tk lid.

můžu  Db ob., Tk lid., MČ hovor., hluž. móžu

5    můžu Ju 1–4, Ru 2, 4 — mužu Ju 1, Ru 3, 4 — možu Po 1, Ju 6, Ru 4, 6 — móžu Ju 7 — mohu Ju 7

6    SSA 12.62, OLA 1423

Ir