ČJA 4
291 nosím 1. os. sg. ind. préz. (527)
1 M nosím — nosým (nosym 814–817) — nosém — nosim (nos’im, nośim, nošym)
2 Tvary 1. os. sg. ind. préz. slovesa nosit se liší kvantitou a kvalitou v koncovce, diferencují se tedy jen hláskoslovně. Protože rozdíl v kvantitě je v Čechách vázán pouze na sledovaný tvar 1. os. sg. (srov. v čes. nář. většinové paradigma nosim, nosíš, nosí), zařazujeme mapu do oddílu morfologického.
Další rozdíly plynou z realizace pravidelných hláskových obměn. Na mapě sledujeme diferenci nosím × nosým (srov. PRO F2c), registrujeme též podobu nosém (< nosým – důsledek změny ý (> ej) > é po souhlásce s).
K hláskovým variantám kořenného -s- (nos- × nos’- × noš-) viz PRO D5bcd.
Podoba s koncovkou -ím není původní; vznikla ze starší formy nošu (po přehlásce noši) tvarovou analogií podle atematických sloves na -m. Podoba nosim v Čechách patrně nesouvisí s pravidelným krácením, které registruje izoglosa PRO A1c.
3 Podoba s krátkou samohláskou i v koncovce nosim je běžná téměř po celých Čechách s výjimkou záp., již. a jv. okrajových území a menších vč. oblastí (tam často dubletně s formou nosím). Na Moravě je její výskyt omezen na areály s pravidelným krácením v slez. a střm. nář. (viz PRO A1ab). Na ostatním území čes. jazyka se vyskytuje forma nosím; na Valašsku a v přilehlém úseku slez. nář. byla zachycena forma nosým (nosym) a z Holešovska se dokládá varianta nosém.
Situace ve městech se v podstatě shoduje s venkovským okolím.
4 nosim stč.
nosím stč. též nošu, Db, Tk, MČ, sloven., pol. noszę, hluž. nošu
5 nosím Po 1, Ju 4, Ru 3–5 — nosim Po 1, Ju 1–4, 6
6 ASJ II 232:209, MAGP 460, AJŚ 1430, AJK 455
Fi
