288      vezmu 1. os. sg. ind. préz. (1661)

1    M         vezmu

vemu (veno 605, 607)

veznu

veznem 756, 757 (vezňem 755)

veznym (v’- 833, 835, 836)

2                 Vedle rozdílu v koncovkách (-u × -em × -ym) se na mapě evidují i diference v zakončení kmene (-zm × -zn × -m); ty řešíme na úrovni slovotvorby.

Tvar vezmu vznikl pravidelným hláskovým vývojem pův. složeniny *vъz-ьmǫ. Podoba veznu je důsledkem morfologické analogie podle sloves na -nu (tisknu, začnu).

Tvar vemu je patrně analogické vyrovnání podle imperativu vem, jehož forma se odvozuje z pův. tvaru *vezm, v němž v důsledku zrušení pobočné slabiky zanikla předcházející souhláska z.

Koncovka -u je pův. stč. tvarem a koncovka -ym v čes.-pol. přechod. nář. je pokračováním rozložené psl. nosovky. Návaznost na sloven. jazykové území má koncovka -em v kopanič. nář. Na mapě nesledujeme pravidelné hláskové obměny koncovky -u. Ty zaznamenávají izoglosy PRO D2abc.

3                 Pro území Čech je charakteristická podoba vemu; ta se častěji jako nedubletní vyskytuje ještě na Moravě (zejména na Boskovicku a Znojemsku a také na sev. Valašsku) a ve Slezsku (na záp. Opavsku a Frýdecku-Místecku), tam i v městské mluvě.

Tvar shodný se spis. jazykem vezmu vytváří souvislé areály jen v záp. a stř. části střm. nář. a ve stř. úseku nář. slez. s přilehlým sev. úsekem vm. nář. Proniká rovněž do mluvy měst v Čechách.

Forma veznu je příznačná zejména pro Zábřežsko, vých. úsek střm. nář. a většinu vm. nář. Kopanič. nář. se vydělují tvarem veznem a přechodná čes.-pol. nář. veznym.