ČJA 4
287 čtu 1. os. sg. ind. préz. (28)
1 M čtu — četu
čtnu 683, 703, 705 — čnu
čísnu 737
čícu
čítám
čtem 757
L říkám
2 Tvary 1. os. sg. ind. préz. slovesa číst se v nář. rozrůzňují především slovesnými základy, na které se koncovky váží. Lišíme podoby se základem čt-, vycházející z psl. formy *čьto (inf. *čitti > *čisti), a základem čít- z psl. formy iterativa *čitajǫ (inf. *čitati).
Kontinuantem psl. podoby *čьtǫ je ve spis. jazyce i ve většině dialektů forma čtu (pravidelné hláskové obměny -u registruje mapa PRO D2ab), zařazující sloveso k 1. tř. typu nést; varianta četu vznikla analogickým vyrovnáním podle tvaru příčestí minulého činného četl.
Tvar čítám je výsledkem pravidelného vývoje příslušného morfologického typu *čitajǫ: čitaju > čítám, kterým se vyznačují slovesa 5. třídy. Pravidelné hláskové obměny koncovky -ám (čitam, čitum) uvádíme pouze v oddíle 1, neboť jejich rozšíření se plně shoduje s PRO E7, PRO E8.
Forma s kmenem na -n čtnu, popř. varianta se zjednodušenou souhláskovou skupinu čnu, je analogická podle sloves 2. třídy. U podoby čísnu je kořenné s patrně podle infinitivní formy číst. Od základu čit- se také odvozuje tvar čícu, který je výsledkem přiklonění od typu vést k slovesům typu mazat v rámci 1. třídy.
3 Na celém zkoumaném území s výjimkou slez. nář. je běžná forma čtu, pouze na okrajích vých. Čech a na Zábřežsku byla zaznamenána varianta četu.
Pro slez. nář. je typická podoba čítám.
Především ze Vsetínska a Holešovska se dokládá tvar čtnu, jeho varianta čnu je příznačná pro sv. Valašsko a přilehlý mor. úsek slez. nář.
Forma čícu se vyskytuje, většinou jako dubletní, v již. části slez. nář.; byla však zapsána i na Valašsku. Z kopanič. nář. máme doložen tvar čtem.
Ve stř. části vm. nář. – na samém okraji zkoumaného území – byl zaznamenán archaický lexém říkám.
Situace ve městech se v podstatě shoduje se stavem venkovského okolí.
4 čtu stč., Jg, Tk, MČ
čítám Jg, SSJČ nář., sloven. čítam, pol. czytam
5 čtu Po 1, Ju 3–6, Ru 2–4 — čnu Ru 5 — čitám Ju 1 — čícu Ju 7
6 AJŚ 1430
Fi