281      pěti instr. (2415)

pěti gen., lok. (2413)

pěti dat. (2414)

1    M         pjeťi (pjaci 755)

pjeťima (pjetma 161, 43, pjec’ma 818)

pjeťoma 816, 817 (pjec’uma 828)

pjeťimi

pjet 801

2                 Sledují se tvary instr. číslovky pět. Mapa zachycuje rozdíly v rovině morfologické (pěti × pětima × pěťoma × pětimi) a nesklonný tvar pět. Číslovky pět až deset byly původně substantivy (slovo pět mělo význam „pětice“) skloňovanými podle ženských i-kmenů. Postupně však převládlo pojetí adjektivní a začalo se skloňovat počítané substantivum (spojení k pěti lidí bylo nahrazeno spojením k pěti lidem). V současném spis. jazyce se liší pouze nom.-akuz. (pět) od jiných pádů (pěti). O původu koncovek -imi, -ima, -ama srov. ČJA 4, Instrumentál plurálu, s. 272.

3                 V Čechách je základní formou instrumentál pěti, shodný se spis. jazykem. Je běžný i v nář. vm. a ve slez. nář., kde se však častěji objevuje v dubletě s tvarem pětima. Ten je typický pro zbývající část Moravy a zasahuje i do oblasti vč., zachycen byl rovněž na širším Mladoboleslavsku. V přechod. nářečích čes.-pol. (častěji na Jablunkovsku) se užívá koncovky -mi (pětimi). Podoba pěťoma se sporadicky vyskytuje na Frenštátsku a Frýdecku-Místecku. Ojedinělý je výskyt nesklonné formy pět (v b. 801).

V městské mluvě je základní tvar pěti – jako dubleta proniká i do většiny měst moravských.