štyří (též 137, 644, 645) — šťiří 311, 313 — štyři

štyřo

štirí — štyry

2                 Mapa přináší přehled územního rozložení nář. podob nom. živ. m. číslovky čtyři, tj. forem štyřé, štyře, štyří, štiří, štyři, štyřo, štyry a štyrý. Většinová je podoba s počátečním št-, skupina čt- proniká jen ojediněle (vlivem spis. jazyka), poněkud častěji do městské mluvy, a nebyla proto kartografována. Nemapována zůstala rovněž většina hláskových změn registrovaných v PRO.

Zatímco v spis. jazyce výlučnost podoby nom. živ. m. analogií zanikla (tvar čtyři v nom. pl. funguje bez rozdílu pro všechny tři rody včetně životných maskulin), v nářečích se dosud odrážejí starší vývojové etapy, i když vyčlenění zvláštního tvaru pro nom. pl. m. živ. (stč. čtyřie) je zčásti setřeno pozdějším krácením koncové samohlásky (v svč. dialektech, v části nář. střm. a v nář. slez.), srov. PRO A1abc a též ČJA 4-90 kluci nom. pl. m.

Pokud jde o historický vývoj, kolísala číslovka čtyři mezi flexí konsonantickou čtyře a i-kmenovou čtyřie. Konsonantické -e se dloužilo analogií s i-kmeny v tvar čtyřé. Ten je dnes v podobě štyřé dochován (pod vlivem sklonění adjektivního) ve slez. nář. (v realizaci štyře). Čtyří vzniklo v důsledku monoftongizace -ie pův. i-kmenového tvaru, čtyři jeho zkrácením. U formy štyřo nelze vyloučit souvislost s tvarem kolektiv typu braćo ‚bratři‘ a sumśadźo ‚sousedé‘, srov. ČJA 4-91 sousedi nom. pl. m. Tvar štyry proniká z nom. pl. f. a n., popř. do něho byla převzata hláska r z genitivu (štyr); nejspíš analogií lze vysvětlit jeho obměny štyrý (délka podle štyří – tomu ostatně nasvědčuje i územní výskyt této podoby) a ojedinělého štiří vlivem zakončení nom. pl. živ. maskulin (např. tí).

3                 Formu s krátkou koncovou samohláskou lze při současném pohledu pokládat za základní především ve většině nář. střm., kde vytváří dva od sebe oddělené makroareály, a v nář. svč. s přesahem až do Polabí. V této oblasti se vyskytuje obvykle v dubletě s tvarem štyry, který byl ojediněle zachycen i jinde. Kvantitativní obměna štyří je typická pro většinu nář. střč. a pro nář. jzč. Přes Novoměstsko a Tišnovsko zasahuje až na Kyjovsko a Kroměřížsko. Roztroušeně se v tomto makroareálu (častěji v oblasti jzč.) objevuje také kvantitativní obměna štyrý, na jeho záp. okraji pak zcela sporadicky forma štiří.

V nář. vm. se užívá formy štyřé, ve slez. nář. štyře. Pro Těšínsko s Jablunkovskem je příznačná nář. obměna štyřo.

Pro mluvu většiny měst je charakteristický tvar štyři, společně s ním byla zapsána – převážně jako dubletní – také forma štyry.

4                 V citovaných pramenech jsou uvedeny pouze doklady s počátečním čt-.

čtyry  stč. f. a m., Jg f., Tk m. neživ. — nespis., SSJČ ob., sloven. m. neživ., f., n.

čtyřé  stč.

čtyři  stč., Jg, Tk, MČ

čtyří  Jg m. živ., Tk m. živ. — nespis.

5    štiřé Ru 4, 5 — štiří Ju 3, Ru 3 — štiři Ju 2 — štiri Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 2, 4

6    AJŚ 1412, SSA 11.8, OLA 2685

7                 Nominativ m. živ. tři se samostatně nezpracovával, protože číslovky tři a čtyři mají obdobné skloňování, mapované podoby jsou výsledkem týchž hláskových změn a analogií (třé, tře, tří, tři a třo) – a navíc jednotlivé areály zachycující výskyt kartografovaných nář. variant jsou téměř totožné. S oběma položkami souvisí také otázka čtyři (nom. f./n.). Ta nebyla rovněž pro malou územní diferencovanost samostatně zpracovávána.

Celoúzemním označením je forma štyry, která podléhá pravidelným hláskovým změnám zachyceným v PRO. Místy (častěji v Čechách) se vlivem spis. jazyka vyskytuje tvar štyři; varianty s počátečním čt- se obdobně jako v předchozích případech neregistrovaly.

Bá