277      třemi instr. (2401)

1    M         třemi (třemy 705, 706, 739, 749, 750, třumi 827)

třema

třoma

třuma

2                 Výzkum, zaměřený především na nář. diferencovanou situaci východomoravskou, přinesl řadu nář. obměn, z nichž se mapovaly formy: třemi (třymi), třema (třyma), třoma a třuma.

V spis. jazyce existuje v instr. tvar třemi, původní podoba však byla třmi a hláska -e- do instr. pronikla vlivem dat. třem, event. lok. třech. Zakončení na -ma pochází z duálové formy dvěma. Forma třoma vznikla podle substantivní flexe (stejně jako instr. dvoma, s nímž se vzájemně podporují). Nář. varianta třúma (třuma) je vyrovnáním v rámci paradigmatu (podle třuch, třum – ty vlivem podob dvuch, dvum, …), k němuž došlo za spolupůsobení hláskové změny om > um. (Hláskové obměny třymi a třyma jsou výsledkem změny e > y, která se realizovala v pozici před nosovými souhláskami ve vých. pásu slez. nář., srov. PRO E7.)

3                 Téměř celoúzemní rozšíření má podoba třema. Na Valašsku a ve stř. pruhu slezských nářečí byla zapsána koncovka -emi (třemi, třymi). Na již. okraji slez. dialektů se sporadicky vyskytuje forma třoma (ta byla zachycena i v bodě 801 na území Polska). V souvislém areálu na jv. úseku slez. nář. se užívá tvaru třuma. Do většiny vm. měst proniká forma třema, shodná se spis. jazykem, spolu s ní byla zaznamenána i oblastní obměna třemi.