ČJA 4

276      tří, třech gen., lok. (2399, 2400)

1    M         třech (třoch 801)

třoch (třóch 738)

třú

úch

N          tří

2                 Shodné tvary gen. a lok. číslovky tři umožnily zpracovávat obě položky společně. Na mapě jsou zachyceny morfologické varianty třech, třoch, třútřúch. Krátký vokál v nář. slez. (třuch) zvlášť značen nebyl. Mapa nepostihuje genitivní formu tří, která se (vlivem spis. jazyka) objevila jen výjimečně, bez výrazného územního omezení. V současném spis. jazyce existuje v genitivu dubleta tří/třech, v lokále pak forma třech. Ve staré češtině

byl gen. tří a lok. třech (třích); vlivem gen.-lok. duálu dvú (a patrně i působením skloňování zájmenného
i složeného, kde jsou tyto dva tvary stejné), užívá se též tvaru lok. v platnosti gen. (třech). Podoba lok. třoch
koncovku podle lokálu subst. zakončeného na -och, která pak pronikla i do genitivu (v lokalitě 801 vznikla pra-
videlnou nář. změnou ’ech > ’och). Tvar třú vysvětlujeme analogií podle dvú (za spolupůsobení duálu i-kmenů);
forma třúch vznikla podle nář. dvúch.

3                 Na celém území je základní tvar gen.-lok. třech. Nář. varianty se soustřeďují pouze na východě území. Nejfrekventovanější z nich je podoba třoch, zachycená na sev. části Valašska a v přilehlém úseku sousedních nář. slez. Na mapě je zakreslen maximální výskyt tohoto zakončení, a to v lok., areál výskytu této koncovky v gen. byl o něco menší, na Příborsku se v genitivu místo třoch užívá i formy třech.

V úzkém příhraničním pruhu jižně od Vsetína je běžná forma třú, její varianta třúch se pak porůznu vyskytuje na rozhraní slez. a vm. nář. a v souvislém areálu na Těšínsku s Jablunkovskem (tam ovšem s náležitou krátkou samohláskou třuch).

V městské mluvě převládá tvar třech.

4    třech  stč., Jg, Tk gen. nespis., MČ gen. hovor., SSČ

třoch  sloven. troch

5    třech Po 1, Ju 1–3, Ru 3–5

6    AJŚ 1414, OLA 2684