ČJA 4
276 tří, třech gen., lok. (2399, 2400)
1 M třech (třoch 801)
třoch (třóch 738)
třú
třúch
N tří
2 Shodné tvary gen. a lok. číslovky tři umožnily zpracovávat obě položky společně. Na mapě jsou zachyceny morfologické varianty třech, třoch, třú a třúch. Krátký vokál v nář. slez. (třuch) zvlášť značen nebyl. Mapa nepostihuje genitivní formu tří, která se (vlivem spis. jazyka) objevila jen výjimečně, bez výrazného územního omezení. V současném spis. jazyce existuje v genitivu dubleta tří/třech, v lokále pak forma třech. Ve staré češtině
byl gen. tří a lok. třech (třích); vlivem gen.-lok. duálu dvú (a patrně i
působením skloňování zájmenného
i složeného, kde jsou tyto dva tvary stejné), užívá se též tvaru lok. v platnosti gen. (třech). Podoba lok. třoch má
koncovku podle lokálu subst. zakončeného na -och, která pak pronikla i do
genitivu (v lokalitě 801 vznikla pra-
videlnou nář. změnou ’ech > ’och).
Tvar třú vysvětlujeme analogií podle dvú (za spolupůsobení duálu i-kmenů);
forma třúch vznikla podle nář. dvúch.
3 Na celém území je základní tvar gen.-lok. třech. Nář. varianty se soustřeďují pouze na východě území. Nejfrekventovanější z nich je podoba třoch, zachycená na sev. části Valašska a v přilehlém úseku sousedních nář. slez. Na mapě je zakreslen maximální výskyt tohoto zakončení, a to v lok., areál výskytu této koncovky v gen. byl o něco menší, na Příborsku se v genitivu místo třoch užívá i formy třech.
V úzkém příhraničním pruhu jižně od Vsetína je běžná forma třú, její varianta třúch se pak porůznu vyskytuje na rozhraní slez. a vm. nář. a v souvislém areálu na Těšínsku s Jablunkovskem (tam ovšem s náležitou krátkou samohláskou třuch).
V městské mluvě převládá tvar třech.
4 třech stč., Jg, Tk gen. nespis., MČ gen. hovor., SSČ
třoch sloven. troch
5 třech Po 1, Ju 1–3, Ru 3–5
6 AJŚ 1414, OLA 2684
Bá
