275      dvěma dat. (2397)

1    M         dvjema (dvima 825, 826, dvjyma 830, 831)

dvoum (dvoum 52, 61–63, 79, 84, též 72, 83)

dvom

dvouma

dvjem (jen f.) 733, 737, 75

2                 Na mapě jsou zakresleny nář. formy dvěma, dvouma, dvoum, dvom a zvláštní tvar dvěm užívaný pouze pro f. Vzhledem k územně nediferencované situaci v Čechách byla položka již při výzkumu regionalizována na Moravu. Podobu dvom vysvětlujeme jako analogii podle dativu subst. m. na -om (chlapom) a podle gen.-lok. dvoch; dativ (dvúm), dvoum zakončený na -m byl přitvořen ke gen.-lok. (dvú), dvou – má oporu patrně i v pl. zájmenné i adj. flexe. Forma dvouma vznikla kontaminací podob dvěma a dvoum (a pod vlivem zakončení instr.); tvar f. dvěm byl ovlivněn podobou dvě- z nom.-akuz. a dativem těm.

3                 Téměř na celém území je základním označením tvar dvoum. V již. úseku vm. nář. a ojediněle i na Frenštátsku se vyskytuje obměna dvom. Již. úsek slez. nář. a část Valašska si zachovává jako okrajový archaismus starobylý duál dvěma. V přechod. nářečích čm., v sev. části nář. střm., místy i v nář. vm. a méně často v nář. slez. se užívá formy dvouma.

Obdobně jako v gen.-lok. byl i v dativu zaznamenán rozdíl m. × f.: dvom × dvěm, ovšem na menším území (v jižním cípu nář. dolských – včetně staré generace města Břeclavi).

Ve většině měst na vých. polovině Moravy se objevuje forma dvěma, v záp. části pak častěji dvoum (proti běžné venkovské realizaci dvóm/dvum). Tvar dvouma byl zapsán v městské mluvě v centrálním typu střm. nář. a v přilehlém vých. regionu.