274      dvou gen., lok. (2396)

1    M         dvouch (dvouch, dvóch, dvúch, dvuch)

dvoch

dvjech (jen f.)

N          dvou

2                 Mapovaly se nepravidelné hláskové obměny gen. a lok. všech rodů číslovky dvě, tj. dvouch, dvoch a f. dvěch. Nemapována zůstala forma dvou; té může být užito (vlivem spis. jazyka) po celých Čechách, výrazně převládá u mladé generace v městské mluvě, ve venkovských bodech na Moravě zapsána nebyla.

Přisunutí koncového -ch je analogické podle zájmenné a adj. deklinace.