273      oba dva nom. m. živ. (2393)

1    M         (v)oba dva

(v)obá dvá (obí dví 256)

2                 Na rozdíl od spis. jazyka se v nářečích pro nom. živ. m. vyčleňuje zvláštní podoba, a to s dlouhou koncovou samohláskou.

Jediným mapovaným rozdílem je proto pouze kvantitativní obměna obá dvá × oba dva. Formy obá dvá se objevovaly již ve staré češtině a jejich vznik se vysvětluje analogií podle nom. m. třie.

3                 Základní formou užívanou téměř po celém území je podoba s dlouhými koncovými samohláskami: obá dvá. Tvar oba dva, shodný se spis. jazykem, vytváří souvislý nedubletní areál v sev. části svč. nář. (s výjimkou Podkrkonoší), menší pak na Chodsku. Na rozsáhlou oblast na severu navazuje v nář. vč. široký přechodový pás, v němž byly zachyceny obě formy jako dubletní. Slez. areál s variantou oba dva výrazně přesahuje směrem na Valašsko.

V městské mluvě převládá podoba oba dva.