269      jednoho gen. sg. m./n. (2389) 95

1    M         jednoho

jedneho (též 725, jodneho 801)

jedného — jedního

2                 U gen. sg. m./n. číslovky jeden byl ve srovnání se spis. jazykem zachycen větší počet forem: kromě tvaru jednoho, shodného s územ spisovným, také jedneho, jedného, jednýho a jednyho.

Genitivní tvar jednoho je utvořen podle tvrdého typu zájmenného sklonění (toho), podoba jedneho podle zájmenné deklinace měkké (našeho – navíc s oporou v dial. teho). Nář. forma jedného má v pádové koncovce dlouhou samohlásku podle paralelních tvarů složeného skloňování tvrdých adjektiv (mladého). Od této flexe lze odvodit rovněž podobu jednýho (po úžení é > í; je však třeba ji chápat spíše jako regionálně omezenou, převážně středomoravskou inovaci – jako taková také byla mapována samostatnými značkami). Slezská varianta jedneho mohla vzniknout analogií podle zájm. flexe (našeho – jedneho), srov. též střm. jedneho, nebo krácením formy podle flexe adjektivní (dobrého – jedného).

3                 Základní třístupňový protiklad vytvářejí formy jednoho (na většině Čech a na západě Moravy), jedneho (ve středu Moravy – přibližnou záp. hranicí je řeka Svitava – a ve slez. dialektech) a jedného (ve východní části Moravy). Zatímco v Čechách se vyděluje na pozadí většinového pojmenování (jednoho) pouze jeden poměrně rozsáhlý středočeský areál formy jedneho (s centrem na Benešovsku a s nevelkým přesahem do jč. oblasti), je situace na Moravě pestřejší. Vedle čes. makroareálu formy jednoho, který zasahuje až na záp. část Moravy, je pro vých. polovinu střm. nář. s přesahem do nář. dolských a pro nář. slez. charakteristický tvar jedneho. V sev. a jv. úseku vm. nář. a v dialektech kopanič. se užívá tvaru jedného. Celkový obraz ještě doplňuje menší nedubletní areál tvořený formou jednoho (na vých. Slovácku) a víceméně roztroušeně zachycený tvar jednýho (ve stř. úseku nář. střm.).

Městská mluva vesměs odpovídá venkovskému okolí, ve většině vm. měst se navíc vyskytla forma jednoho, a to i v řeči starší generace.