a stejně jako u neživotných se tvar nominativu plurálu životných rovná tvaru akuzativu, srov. např. ty (hodný kluci). (Typ hodní kluci je však doložen ještě v již. Čechách.)

Na sev. okraji slez. nář. se dosud reliktně objevují substantivní tvary nom. pl. mask. životných shodné s tvary akuzativními, např. tam su vlky, Čechy se hadaju. S uvedenými tvary se pak shodují přísudková slovesa, adjektiva i rodová zájmena, tedy např. ty zle psy ščekaly, ty tluste kapry se něhybaly (např. 801, 820, 822, 819). Kromě těchto ojedinělých případů má však nom. pl. mask. živ. ve Slezsku vždy formu ti (c’i, ći, čy).

3                 Téměř všechna čes. nář. v užším smyslu (včetně přechod. nář. čm.) jsou charakteristická jediným tvarem bez rozlišení životnosti, tedy tvarem ty. Tvarem odrážejícím životnost, totiž tvarem ti, se vyděluje Morava a Slezsko. Jako okrajový čes. archaismus se uvedená forma uchovává dosud na mikroareálu v záp. Podkrkonoší.

Tvar s dlouhou i-ovou samohláskou tí tvoří velice členité území. Vyskytuje se sev. od Brna, pak na velké oblasti s centrem na Kyjovsku, dále v okolí Uherského Brodu, na Zlínsku a severním Vsetínsku.

Mluva měst se neliší od nář. venkovského okolí.

4    ti  stč., Db, Tk, MČ, pol. osob. ci, hluž. ći

tí  sloven.

5    ťi Ju 7 — ťí Ju 7, Ru 5 — ti Po 1, Ju 1–4, Ru 2–4

6    MAGP 486, 487, PLPJ 180, OLA 2864

Bh