262      tím instr. sg. m./n. (2354) 5

1    M         ťím — ťim

tým — tym — tím — tém

tem

2                 Stč. formě instr. sg. mask. a neuter tiem odpovídá spis. podoba tím. Ta se uchovává v našich dialektech jen na malém území. Velký rozsah má tvar tim s krátkou samohláskou, vytvořený patrně vyrovnáním podle ostatních pádů, které mají krátký vokál, tedy podle toho, tomu, tom. Ostatní tvary (tým, tém) ukazují na vyrovnávání podle složené adj. flexe (podle dobrým, dobrém).

Střm. tvar tem (podle našem) svědčí o splývání lok. s instr. ve prospěch tvaru lokálového.

V oblasti nář. čm. a střm. dochází k pravidelnému krácení samohlásky í, srov. PRO A1b, v již. úseku vm. dialektů došlo k splynutí samohlásky ý > í, srov. PRO F2a.

3                 V podstatě celé Čechy a jz. cíp Moravy charakterizuje forma tim. Ta se pouze na sev. a vých. okraji vyskytuje vedle podoby tím.

Téměř celá Morava a Slezsko se odlišují pravidelnými hláskovými obměnami tvaru tým: Střm. nář. mají převážně tvar tém, úzký pruh obcí na čes.-mor. pomezí a již. úsek vm. dialektů se liší formou tým, tym (s vyslovovaným úzkým i-ovým vokálem) a slez. nář. obměnou tym; vm. dialekty uchovávají tvar tým.

Ve stř. části střm. nář. a na jejich jv. okraji splynul tvar instr. s tvarem lok.; odtamtud pocházejí zápisy formy tem, nezřídka však jde o formu dubletní.

Ve vm. a slez. městech a ve městech sm. pohraničí se hojně uplatňuje forma tím, shodná se spis. jazykem.