ČJA 4
261 tom lok. sg. m./n. (2353) 3
1 M tom
tem
tím — tym (tim 504, 506, 631, 673) — tém
ťim
2 Lok. sg. m. ukazovacího zájmena ten má v mnohých nářečích tvar shodný se stč. stavem a se spis. jazykem, totiž tom.
Některé nář. formy vznikly v důsledku splývání lokálu s instrumentálem. Tak forma tim představuje pravidelně krácený původní tvar instrumentálu tím, rovněž forma tým byla převzata z nář. instr. tvaru, náslovné tvrdé t- tu však ukazuje na vliv složené adjektivní flexe (tým jako dobrým), popř. na tvarové vyrovnání podle
ostatních pádů paradigmatu (tym jako teho, temu; toho, tomu), ve Slezsku došlo k pravidelnému krácení; také
střm. obměna tém je náležitý střm. instr. tvar (tým > tejm > tém) ve funkci lokálu.
Forma tém mimo území střm. nářečí (732, 734, 75) představuje analogický tvar podle lokálu složené adjektivní flexe (o tém jako o dobrém). Tvar tem je analogický podle sklonění zájmen o něm, o našem.
3 Celé Čechy s jz. Moravou a odděleně stř. úsek vm. dialektů uchovávají starý tvar tom. Forma tem charakterizuje oblast střm. nář. a sev. a již. úsek vm. dialektů. Tvar tym zahrnuje celé Slezsko, tvary tým, tém netvoří kompaktní celek. Poněkud soustředěněji se vyskytují na záp. okraji vm. nář. a na Novoměstsku. Forma tim byla zachycena na Ledečsku a v Podještědí.
Mluva ve městech se většinou shoduje s mluvou venkovského okolí.
4 tom stč., Db, Tk, MČ, sloven.
tym pol., hluž.
5 tom Po 1, Ju 1–4, Ru 2–4 — tem Ju 4, 7, Ru 5 — tim Ju 1, 2
6 ASJ II 187:171, OLA 2858
Bh
