252      mém lok. sg. m./n. (2333)

1    M         mém (mem 230, 244, 416)

mím — mim — mejm

mom

mojem

mojém

mojim

mojím (též 437, 458, 459)

mojom

2                 Stč. lok. sg. m./n. přivlastňovacího zájmena můj měl (vedle řidšího zúženého tvaru mím) převážně tvar mém. Tuto formu si uchovává i spis. čeština.

V nářečích jsou značné diference, které plynou jednak z toho, že se uvedený tvar odvozuje od stažených nebo od nestažených základů, jednak z faktu, že se pro lokál začalo užívat tvaru instrumentálového (mim, mojim, mojím). Navíc došlo na části území k analogickému vyrovnání podle zájmen ten, kdo, takže se objevují formy mom, mojom (< mojim). Analogické jsou také tvary mojem (podle našem) a mojém (podle mém, dobrém). Na značné části Čech jsou běžné tvary s krátkou samohláskou mim (úžením a krácením z mém), tvar mojim je (až na val. mojím) rovněž vždy s krátkým vokálem, tvar mejm patrně ukazuje na diftongizaci starší pův. instr. formy mým, nejde-li ovšem o analogii přímo podle instr. tvrdých adjektiv (s dobrejm).

Zdá se, že na větší části zkoumaného území došlo k splynutí lok. s instrumentálem; srov. ČJA 4-253 mým instr. sg. m./n. Tvary mím (mim), mojim v Čechách bylo by však možno pokládat i za úžené starší formy lokálu mém, mojem. Srov. též ČJA 4-202 dobrém lok. sg. m./n.

3                 Tvary stažené a nestažené mají v podstatě stejný rozsah, jaký je zachycen na mapě věnované nom. sg. přivlastňovacího zájmena moje (viz ČJA 4-250 moje nom., akuz. sg. n.). V Čechách jsou však jen stažené tvary i na území mezi Ledčí nad Sázavou a Táborem.

Nestažená forma mojim se v Čechách vyskytuje ve dvou územních celcích, a to na velkém teritoriu ve středu Čech od Roudnice nad Labem po Benešov a dále na širším Českobudějovicku. Dále zahrnuje tento tvar Slezsko; na sev. Valašsku má podobu mojím.

Kompaktní areál vytváří forma mojem. Zahrnuje užší Kroměřížsko, Holešovsko, Lipnicko a již. okraj slez. nář. Ojediněle se objevuje i na Břeclavsku a Kyjovsku. Tvar mojém charakterizuje již. a stř. část vm. nář. Zde je často vedle podoby mém.

V Čechách a na záp. polovině Moravy převládá stažený (a zkrácený) tvar mim. Záp. Čechy, jv. část Čech, Zábřežsko s přilehlým Podorlickem a stř. pás obcí od Nového Města na Moravě ke Kyjovu se vyděluje výhradní variantou mím. Ta se většinou dubletně vedle podob s krátkým i-ovým vokálem (nejednou i s polodélkou) vyskytuje také na záp. Roudnicku, sv. od Hradce Králové a na Vysokomýtsku a v Posázaví.

Ve stř. Čechách s centrem na Benešovsku jsou běžné regionalismy mojom (sev. od Benešova) a mom (na západ k Příbrami a na jih až k Táboru).

Na nevelkém území vých. od Příbrami se vyskytuje tvar mejm.

V mluvě měst je do značné míry shoda se stavem venkovského okolí. V zč. pohraničních městech se jako dubletní objevují také tvary mojem, mojim. Podobně je tomu v sev. pohraničí moravském, zde však převažuje tvar mojem.