250      moje nom., akuz. sg. n. (2331)

1    M         moje

mojo

mí (í: jen PRO A1b) — mé 713, 729, 735, 745

2                 Nom. sg. n. přivlastňovacího zájmena moje měl ve stč. dvě formy, a to formu staženou mé a nestaženou moje. Obě podoby jsou i ve spis. jazyce. V nářečích se vedle uvedených tvarů vyskytuje ještě podoba mí, vzniklá úžením z mé. Tvar mé je doložen jen vzácně, a to jako přejatý ze spis. jazyka. Slez. varianta mojo je sekundární forma dotvořená podle subst. tvarů typu ojo, mořo, polo, jež zase vznikly analogicky podle typu město.

Krácení u tvaru mí v Čechách nenastalo (dubletní mi je doloženo jen z lokalit 130, 153, 156 a 219), na Moravě je však realizováno zcela pravidelně, srov. PRO A1b.

Tvar mí (z pův. mé) nepíšeme s literou ý, neboť podtržené ý v odd. 1 M bychom mohli číst nesprávně mej.

3                 Nestažený tvar moje jako tvar jediný zabírá jednak střed Čech a Českobudějovicko s přesahem na Slavonicko, jednak vm. nář. s přilehlým vých. okrajem střm. dialektů a slez. nář. V záp. slez. skupině má zpravidla podobu mojo. V Čechách jen řídce proniká do areálu tvaru moje forma mí, ve vm. dialektech ojediněle forma mé.

Na zbývajícím území Čech, tj. na širokých záp. a sv. oblastech, a na záp. a vých. okrajích střm. nář. dominuje tvar mí (v mor. krácené podobě i mi). Zejména na širším Strakonicku a v svč. nář. se uplatňuje vedle něj též tvar moje.

Je pozoruhodné, že ve všech městech zvláště u ml. generace je běžná jako dubleta forma moje, v pohraničí je to zpravidla tvar jediný.