247 ony / ona nom. pl. m. neživ./f./n. (2326) —

1    M         (v)ony (-y: jen PRO F2a, uny 819, 830, 825–828, 835, 836) — (v)one (též 822)

(v)oňi (voňí)

une

2                 V starším jazyce a ve spis. češtině se rozlišují v nom. pl. zájmena on dva, popř. tři tvary, srov. nom. pl. m. živ. oni, m. neživ. a f. ony a neutra ona. V našich nářečích došlo k tvarové unifikaci s uplatněním jen jednoho tvaru. Někde se využilo pův. tvaru nom. pl. m. živ. oni, jinde tvaru nom. pl. m. neživ. ony, ten je ve střm. nář. hláskově obměněn na (v)one, popř. -, srov. PRO D2abc; rozsah změny koncového y je poněkud větší, než ukazuje PRO D2b. Jiné je východoslezské one, jež navazuje na polštinu a je patrně výsledkem analogického vyrovnání podle zájmena moje.

Forma se zdlouženou koncovkou oní se dokládá zejména z Podkrkonoší, její úplný územní rozsah nelze však určit, protože se položka zkoumala v Čechách jen na řídké síti.

3                 Celé Čechy, jz. cíp Moravy a širší Novoměstsko charakterizuje tvar oni. Týž tvar se vyskytuje ještě na již. Moravě na Břeclavsku, již. Uherskobrodsku a jz. Kroměřížsku. Zde nejednou vedle tvaru ony. Forma ony (střm. varianty one, on) zabírá zbytek Moravy a Slezsko bez Těšínska. To se vyděluje tvarem one, popř. une.

Mluva ve městech se zčásti shoduje s mluvou venkovského okolí. Tvar oni však pronikl do mnohých měst stř. Moravy.