ČJA 4
241 ji akuz. sg. f. (2324)
1 M jí
ji
ju — jo (j)
jú
ú 709, 749, 750
jum
hu
2 Většinu nář. tvarů akuz. sg. f. zájmena ona lze odvodit z psl. tvaru *j (stč. ju). Forma jo, j vznikla v důsledku pravidelné střm. změny u > o, , forma jum je reflexem rozložení psl. nosovky (*j > jun > jum), tvar jí vznikl přehláskou u > i a následným analogickým dloužením podle adj. měkkého typu (jarní). Vzhledem k tomu, že izoglosa krácené samohlásky ve tvaru ji sleduje izoglosu pravidelného krácení v jiných případech (srov. PRO A1cd), máme za to, že zdloužený tvar jí mohl být dříve rozšířen na celém území Čech. V této souvislosti stojí za upozornění, že na Valašsku existuje tvar jú; forma jí může tedy být jeho přehlasovanou variantou.
Forma hu je analogická podle akuz. maskulin a neuter (hu jako ho), stejně jako tvar jú je zase analogický podle akuz. adj. f. dobrú.
3 Izoglosa přehlasovaných (jí, ji) a nepřehlasovaných forem (jú, ju, jo) sleduje zhruba zemskou hranici, od Jihlavy pak směřuje přímo k jihu, takže přehlasované tvary se vyskytují ještě v jz. cípu Moravy. Jz. polovina Čech má obměnu jen s dlouhou samohláskou (jí), sv. polovina má vedle ní většinou také formu ji.
Nepřehlasované tvary jsou na vých. polovině území, tj. na teritoriu Moravy a Slezska. Zde však může být jejich realizace různá. Starý pův. tvar ju je zachován na Novoměstsku a záp. Boskovicku a na Zábřežsku, dále na vých. okraji střm. nářečí, na větší části vm. nářečí a ve slez. nář. Ve střm. dialektech převládají jeho pravidelné obměny jo, j.
Tvar hu pokrývá jz. okraj slez. nář. a sev. okraj vm. nář.
Pro Valašsko je charakteristická varianta jú (ojediněle ve shodě s typem iný, ídlo – v podobě jakoby bez hiátu – také prosté ú).
4 ji Db, Tk, MČ
ju stč., sloven., hluž.
jum pol. ją
5 ji Ju 1, 2, 4, Ru 2, 3 — i Po 1, Ju 2 — jí Ju 1, 3, Ru 2 — ju Ju 7, Ru 5
6 ASJ II 175:161, PLPJ 309, AJPP 465, OLA 2823
Bh
