240      (s) ním instr. sg. m./n. (2322)

1    M         ňím — ňim

ňém — ňem

2                 Tvar instr. sg. m. zájmen on, ono měl po předložce v starším jazyce jen tvar ním, stejně je tomu ve spis. češtině. V nářečích se dochovává tento tvar v archaických oblastech. Jinak převládá hlásková obměna nim. Překvapivě nenastalo však krácení v svč. dialektech, srov. PRO A1cd.

Tvar ňém se vykládá (F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 2, Praha 1980, s. 300) splynutím instr. s lokálem (o něm). Nelze to vyloučit, uvážíme-li, že týž autor v monografii Nářečí Určic a okolí (Praha 1957, s. 90) dokládá běžně formu s něm a jen ojediněle s ňém. Náš výzkum přinesl doklady na tvar s něm jen z několika střm. lokalit. Bylo by snad na místě počítat u formy se zdlouženým é s vlivem tvarů instr. sg. m. adjektiv (dobrém < dobrejm < dobrým), srov. ČJA 4-203 dobrým instr. sg. m./n.

3                 Podoba s krátkou samohláskou je doložena z celých Čech a přirozeně ze Slezska. V svč. nářečích a na sev. okraji vm. dialektů se vedle formy nim hojně vyskytuje též podoba s dlouhou samohláskou ním. Ta je jako jediná charakteristická pro vm. nářečí a odděleně pro oblast mezi Novým Městem na Moravě, Boskovicemi a Svitavami.

Tvar ňém pokrývá v podstatě celá střm. nářečí, porůznu byla v tomto areálu zachycena obměna něm, jež se poněkud soustředěněji dokládá z Vyškovska.