24        pohřbu gen. sg. m. (1946) —

1    M         pohřbu — pohřebu

pohřeba (poroba 801)

2                 Kromě územního rozšíření tvarů gen. sg. na -a, -u u původně o-kmenového subst. zachycuje mapa také rozsah obměny pohřebu, kde analogickým sjednocením slovního základu podle přímých pádů došlo k vytvoření forem s vokálem -e- v kmeni. Koncové -u podléhá pravidelné střm. změně, srov. PRO D2b.

3                 Starší forma genitivu s koncovkou -a (pohřeba) má ve srovnání s jinými subst. téhož typu poměrně malý rozsah a je charakteristická spíš pro jazyk starší generace. Zabírá širší Brněnsko a pak odděleně větší část Slezska s několika přilehlými obcemi sev. Valašska (bez Frýdecka a Těšínska). Nezřídka se i zde vyskytuje dubletně s tvarem na -u.

Celé Čechy a záp. část Moravy (včetně Boskovicka, Třebíčska a Znojemska) jsou charakteristické formou pohřbu, odtud na východ převládá forma pohřebu, popř. pohřeba.

Ve městech na Moravě převládají tvary pohřbu, shodné se spis. jazykem, na vých. Moravě dokonce u ml. generace tvary pohřeba (venkovské okolí má jen pohřebu).