ČJA 4
239 (o) něm lok. sg. m./n. (2321)
1 M ňem
ňém 630, 632, 643, 732, 736
ňom
ňim (též 106, 107)
2 Ve většině nářečí má lok. sg. m. a n. osobního zájmena on, ono tvar, který se shoduje se stavem staročeským a spisovným, tedy (o) něm. Na značném teritoriu se však objevují i formy jiné, a to analogický tvar podle tvrdé zájmenné flexe (ňom jako tom, kom) a tvar od původu instrumentálový nim; tyto formy pocházejí z oblasti, kde došlo k splynutí lok. s instr. i u adjektiv, srov. ČJA 4-202 dobrém lok. sg. m./n., ČJA 4-203 dobrým instr. sg. m./n.
Analogického původu je na Moravě víceméně ojedinělá hlásková obměna ňém (podle bez ňé, s ňém), která odráží splynutí s tvarem instr., srov. ČJA 4-240 (s) ním instr. sg. m./n.
3 Rozsáhlé území jz. poloviny Čech s jz. cípem Moravy je charakteristické novotvarem (o) ňom. Ten se odděleně vyskytuje ještě na malém areálu mezi Novým Městem na Moravě a Boskovicemi. Pův. forma (o) něm zabírá sv. polovinu Čech a celou Moravu. Slez. nář. se vydělují tvarem (o) nim.
Tvar (o) něm, shodný se spis. jazykem, přesahuje místy jako dubleta do oblastí s jinou formou, běžně je však jako dubletní v městské mluvě.
4 něm stč., Db, Tk, MČ
nim pol., hluž.
ňom sloven.
5 ňem Po 1, Ju 1–4, 7, Ru 4, 5 — ňim Ju 4, Ru 5 — ňom Ju 3, 5, Ru 2–4
6 SSA 12.19
Bh
