238      (na) ně akuz. sg. n. (2320 b)

1    M         ňe (též 103,109)

ňej — ňé (ňí 669, 670)

ňo

ňeho

ňho (též 79, 93, 95)

-ň (náň 719, 720)

ňi 741, 743

2                 Akuz. zájmena 3. os. n. ono měl po předložce ve staré češtině tvar jediný, totiž ně. Ten se v našich nářečích zachoval jen na části zkoumaného území. Běžnější je tvar něj (v střm. hláskové obměně ňé, srov. PRO D1a), přejatý do akuz. neuter z akuz. maskulin. Od maskulin přešly k neutrům ještě tvary -ňho, -ň, ni a něho (pův. gen. forma).

Tvar ňo (z ně) je nepochybně analogický k formám mojo, našo, polo (ty jsou zase podle slov typu město), jak ukazuje jeho zcela shodný územní rozsah s formou polo, srov. ČJA 3-30 pole, ČJA 4-6 pole nom. sg. n..

Tvar ni odráží starší stav. Z pův. tvaru akuz. m. sg. jь po zániku jeru se j vokalizovalo v i, po předložce ni. Akuz. tvar se pak v archaických dialektech vých. Moravy přenesl i do neuter.

3                 Pův. tvar ně vytváří tři samostatné oblasti. První je na záp. okraji Čech (Chodsko, záp. Plzeňsko a záp. Klatovsko), druhá na Českobudějovicku, třetí, největší zabírá střm. nář. (bez vých. okrajů) s přesahem na západě do čm. nář. Tvar ňo zahrnuje záp. podskupinu slez. nář. s malými přesahy do vm. dialektů.

Přejatý tvar něj pokrývá zbylou část Čech po linii, která na východě sleduje a poněkud překračuje starou zemskou hranici. Dále tvoří dva mikroareály v střm. nář. (v čuháckých nář. má i hláskovou podobu ň, kde se úzké  realizuje až jako í). Jeden se rozkládá na záp. Prostějovsku, druhý na Židlochovicku. Tvar něho vytváří homogenní celek na Kroměřížsku a Hranicku a odděleně v přechod. nář. čes.-pol. Jako dubleta byl též zaznamenán ve vm. nář. Tam a na Frenštátsku a Frýdecku-Místecku převládá tvar (na)ňho, jenž se nezřídka střídá s pouhým -ň (naň).

Mikroareál starobylého tvaru ni leží na jv. Zlínsku.