237      (na) něj akuz. sg. m. živ. (2319 b)

1    M         ňeho

ňej — ňé

ňho

-ň

2                 Zjišťovaly se tvary akuz. sg. m. živ. osobního zájmena on v postavení po předložce končící na samohlásku.

Starý akuz. tvar (na) něj byl časem rozhojněn o tvary další: něho (od původu tvar genitivní), -ň (ze spojení n + j > ň), ňho (ze spojení -ň + ho), ňé (< něj, srov. PRO D1a).

Místy se dosud liší tvarem akuz. sg. maskulina životného a neživotného. Náš výzkum takové diference zachytil spíš výjimečně, a to zejména na
Prostějovsku a Boskovicku, kde je tvar něho pro m. živ., ňé (< něj) pro m. neživ., zřídka i na vých. Opavsku pro něho m. živ. × pro ňho m. neživ.
Nejdůsledněji se kategorie životnosti uchovává na širším Chodsku, srov. na něho (na zajíce) × postav to na něn (na stůl). Tvar něn tu předsta-
vuje starší a zaniklou akuz. formu jen, po předložce něn (ze spojení na + jen).

3                 Největší územní rozsah má tvar něj. Zabírá celé Čechy a stř. část střm. nář. (v nich se tvar něj hláskově obměnil na ňé). Zbytek Moravy a Slezsko se liší formou něho. Ta je také na širším Chodsku, ale často vedle něj (neživ. tu mají jen tvar něn). Vm. nář. a vých. skupina slez. nář. vedle tvaru něho znají ještě ňho, vm. dialekty navíc také -ň (naň). Tvar něho je poměrně často jako rovnocenná dubleta také v oblasti formy ňé, tedy ve střm. dialektech.

Městská mluva se příliš neliší od okolních tradičních nářečí, v mor. městech se však začíná prosazovat též tvar něj.