232      tobě dat. (2307 b)

1    M         tobje (tobe 162)

tebje — teje 825–828 — ťebje 801, 818, 832, 84

tebe

2                 Tvar dativu osobního zájmena druhé osoby v přízvučném a popředložkovém postavení je v nářečích většinou shodný se stč. a spis. tvarem tobě. Některé další formy vznikly buď kontaminací s tvary jiných pádů (tebě nejspíše kontaminací tebe a tobě, těbě vlivem kratšího tvaru tě), nebo hláskovou obměnou (teje z tebě zánikem retné souhlásky z rozložené výslovnosti měkké retnice). Na části území se ve funkci dativu uplatňuje gen.-akuz. tebe.

Výskyt tvaru tebě na okrajích zkoumaného území podporuje domněnku, že v pč. mohl mít dat. vedle podoby tobě snad též formu tebě (ta by byla z *tъbě, srov. F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 2, Praha 1980, s. 705).