ČJA 4

230      mě akuz. (2305)

1    M         mňe — mje — m’e — mňa — mja — ňe — ňa

mne 707, 725, 726, 83

me (též 443, 203)

mi

2                 Většinu nář. tvarů akuzativu osobního zájmena já v přízvučném i nepřízvučném postavení lze odvodit ze starších tvarů s nosovkou *mę (mňe, mje, mňa, mja), popř. z *me (slez. mje).

Pův. měkká retnice m’- se v dialektech většinou rozložila ve skupení mň- nebo mj- (srov. PRO B3). Na mapě zakreslujeme skutečnou
výslovnost, nápisy nelemmatizujeme. Skupení mň- je v některých zájmenných tvarech původní, nejde tedy o reflex pův. měkké retnice (srov.
např. ČJA 4-228 mně dat., ČJA 4-229 mně lok.), vyskytuje se i tam, kde je jinak jen spojení mj- (mjesto, mjesíc); tak v sev. úseku vm. nář. Akuz. podoba mně (mňa) v této části vm. nář. je však druhotná, analogická podle výše uvedených starých tvarů dat. nebo lok.

Formy mja, mňa představují starší, nepřehlasované podoby, obměny ně, ňa vznikly pak zjednodušením souhláskové skupiny po zániku retné souhlásky z tvarů mňe, mňa.

Tvar me se jeví jako okrajový archaismus odpovídající pův. *me; nelze však vyloučit, že jde o ojedinělý doklad na depalatalizaci, podporovaný snahou odlišit akuzativ od dativu, který zde má podobu mje.

Tvar mi představuje dativní příklonku užitou ve funkci akuzativu a forma mne je pův. genitivní tvar v téže funkci. V městské mluvě příborské došlo k tam běžné depalatalizaci, srov. nebudete.

3                 Na větší části zkoumaného území převládají podoby mě, ve výslovnosti mňe, mje (takto zapisujeme i na mapě). Vm. nář. (bez Kyjovska a záp. Břeclavska) se vydělují nepřehlasovanou podobou mňa, na úzkém záp. okraji slez. nář. podobou mja. Ve vm. dialektech jsou přitom jako dubletní běžné též varianty ňa, na záp. okrajích ňe; posledně uváděná obměna vytváří velkou samostatnou oblast ve vých. Čechách (vždy jako dubletní vedle formy mňe).

Regionalismus me pokrývá již. a jv. Českobudějovicko. Tvar mi je charakteristický pro velké území záp. Čech s dosahem na Strakonicko. Forma mne byla zachycena na mikroareálu jz. od Vsetína a pak v městské mluvě v Příboře.

Jinak se mluva měst v podstatě neliší od jejich venkovského okolí.

4    mňa  sloven. přízvuč., ma nepřízvuč.

mňe  stč., Db, Tk (psáno u všech mě) nepřízvuč., MČ mě, mne bez rozlišení, v hovor. češtině ve výslovnosti však jen mňe, pol. mnie přízvuč., hluž. mnje přízvuč.

mje  pol. mię, hluž. (obě nepřízvuč.)

mne  Db, Tk přízvuč., MČ vedle mě [mňe] bez rozlišení

5    mňe Po 1, Ju 1–3, Ru 2–5 — mje Ru 3, 5 — mňa Ju 7, Ru 5 — ňe Ju 1, 6

6    ASJ II 197:178a, MAGP 358, SSA 12.23, 24

Bh