229      mně lok. (2304)

1    M         mňe — mje (m’e)

mi 680, 722, 804–806

mňi

mne 707, 725, 726, 83

2                 Vedle mně — starého, pův. tvaru lok. zájmena první osoby (v hláskové obměně též mje) — byly do lokálu přeneseny tvary jiných pádů, a to příklonné dat. mi a patrně genitivní mne. O obměnách mni a mne viz ČJA 4-227 mi dat. nepřízvuč., ČJA 4-228 mně dat.

Proti obvyklému vymezení skupení mj × mň (mjesto × mňesto, PRO B3) uchovává se pův. forma mně na rozsáhlém území.

3                 Územní diferenciace se u tvarů lok. osobního zájmena první osoby projevuje zejména na východě zkoumaného teritoria.

Na větší části území převládá forma mně. Hlásková obměna mje je běžná v záp. a již. Čechách a na přilehlé jz. Moravě, dále na menší oblasti na Holešovsku, na záp. Hranicku a ve Slezsku (kromě přechod. nář. čes.-pol., kde dominuje forma mně).

Vedle tvaru mje byl na již. Opavsku zaznamenán tvar mi, na sousedícím sev. Valašsku a vých. Lipnicku forma mni. Mikroareál jz. od Vsetína vytváří tvar mne; ten se vyskytuje též v městské mluvě v Příboře.

Jinak se městská mluva shoduje s nář. okolím.