228      mně dat. (2303 b)

1    M         mňe — mje (m’e) — ňe

mi 638, 659

mňi

mne 726, 83

2                 Dativ osobního zájmena první osoby má na rozdíl od staré češtiny a od spis. jazyka v přízvučném a popředložkovém postavení na sv. našeho území vedle formy mně i kratší tvar mi.

Tvar mni mohl vzniknout kontaminací formy mi a mně. Vzhledem k tomu, že se tato forma územně zčásti kryje s reliktním výskytem forem mnísa, mnilý, je pravděpodobnější výklad počítající s rozloženou měkkou retnicí. Tvar mne je od původu tvar genitivní. V bodě 83 vznikl asi analogií k depalatalizovanému de, te, ne, v městské mluvě příborské zcela běžnému, srov. nebudete. Hlásková obměna ně (z pův. mně zánikem retnice) je doložena řídce.

Forma mje (v záp. a již. Čechách, na jz. Moravě, na Holešovsku a ve slez. dialektech) je nepůvodní. Náležitý tvar dat. sg. mně se zde vyslovuje stejně jako pův. slabika m’e, viz PRO B3. Proti PRO zabírá však tvar mně i sev. část vm. nář. a již. úsek přechodných dialektů čes.-pol. Tuto hláskovou realizaci zde považujeme za okrajový archaismus.