21b      Olomouc nom. sg. (2584) —

1    M         Olomouc f. (Ho-, Vo-; Volmóc 653)

Olomouc m. (Ho-, Vo-)

2                 U nář. tvaru nom. sg. vlastního jména Olomouc byl zachycen pouze rozdíl rodový: uvedené jméno se vyskytuje v nářečích v ženském rodě (shodném se spis. jazykem) i v rodě mužském. Mužský rod je původní (srov. ČJA 4-21a Boleslav nom. sg. a ČJA 4-22 Příbram nom. sg.): substantivum Olomouc m. se později přiklonilo k femininům (typ píseň). K okolnostem tohoto vývoje srov. ČJA 4-51 Příbrami gen. sg. f.

Na mapě nezaznamenáváme výskyt protetického h a v (Holomouc, Volomouc). Protetické h se v našem případě objevuje před původní samohláskou o, což není u slov domácího původu jev obvyklý; na jeho místě bývá totiž zpravidla protetické v. K územnímu rozsahu protetického h viz např. ČJA 5-242 ofěra nebo ČJA 5-243 oringle. Výskyt formy s protetickým v (Volomouc) je malý; byla zachycena pouze v širokém pruhu zhruba mezi Boskovicemi a Šumperkem.

Položka Olomouc se v Čechách nezkoumala.

3                 Rodový protiklad dělí čes. jazykové území na dva areály. Na západ od linie Litovel – Boskovice – Moravský Krumlov se užívá místního jména Olomouc v ženském rodě, na východ pak v rodě mužském.