ČJA 4
21b Olomouc nom. sg. (2584) —
1 M Olomouc f. (Ho-, Vo-; Volmóc 653)
Olomouc m. (Ho-, Vo-)
2 U nář. tvaru nom. sg. vlastního jména Olomouc byl zachycen pouze rozdíl rodový: uvedené jméno se vyskytuje v nářečích v ženském rodě (shodném se spis. jazykem) i v rodě mužském. Mužský rod je původní (srov. ČJA 4-21a Boleslav nom. sg. a ČJA 4-22 Příbram nom. sg.): substantivum Olomouc m. se později přiklonilo k femininům (typ píseň). K okolnostem tohoto vývoje srov. ČJA 4-51 Příbrami gen. sg. f.
Na mapě nezaznamenáváme výskyt protetického h a v (Holomouc, Volomouc). Protetické h se v našem případě objevuje před původní samohláskou o, což není u slov domácího původu jev obvyklý; na jeho místě bývá totiž zpravidla protetické v. K územnímu rozsahu protetického h viz např. ČJA 5-242 ofěra nebo ČJA 5-243 oringle. Výskyt formy s protetickým v (Volomouc) je malý; byla zachycena pouze v širokém pruhu zhruba mezi Boskovicemi a Šumperkem.
Položka Olomouc se v Čechách nezkoumala.
3 Rodový protiklad dělí čes. jazykové území na dva areály. Na západ od linie Litovel – Boskovice – Moravský Krumlov se užívá místního jména Olomouc v ženském rodě, na východ pak v rodě mužském.
Situace ve městech se většinou shoduje s nář. okolím, pouze do některých vm. měst proniká vlivem spis. jazyka substantivum Olomouc v ženském rodě.
4 Olomouc f. stč. Olomúc i Holomúc, Jg též Olomuc, Holomuc,
Holomouc, Tk, MČ
Olomouc m. stč. Olomúc
5 Olomúc m. Ru 5
6 —
Hb