ČJA 4
215 bratrovu akuz. sg. f. (2268)
1 M bratrovu (bratro 115, 116, 118, 121, 135)
bratrovou
bratovum (831–836, 84)
bratrovo
2 Tvar bratrovu má pravidelnou koncovku podle jmenné deklinace (ženu). V tomto zakončení se střm. obměna u > o (viz PRO D2abc) vyskytuje v některých lokalitách jen u starší generace a ve městech nebyla zaznamenána vůbec.
Forma bratrovou má zakončení podle složeného skloňování adjektiv.
Zakončení -um v přechodových čes.-pol. nář. (tvar bratovum) vzniklo rozložením původní nosovky *-.
K tvaru bratrovo viz ČJA 4-209 bratrův nom. sg. m., akuz. sg. m. neživ.
3 Na většině zkoumaného území čes. národního jazyka je běžná forma bratrovu. Tvar bratrovo zaujímá jzč. nář. (bez již. a vých. úseku). Na záp. části střč. nář. a ojediněle i jinde se vyskytuje forma bratrovou. Pro přechodová čes.-pol. nář. je charakteristický tvar bratrovum.
Stav ve městech je většinou shodný s nář. okolím.
4 bratrovu stč., Db, Tk, MČ, sloven.
5 bratrovu Ju 1, 3, 7, Ru 4, 5 — bratrovou Ju 2, Ru 3, 4 — bratrowou Po 1 — bratro Po 1 — bratrovo Ju 5, Ru 2
6 —
Bt
