ČJA 4

210      bratrovo nom., akuz. sg. n. (2263)

1    M         bratrovo (bratroo 103, 112, 116, 119, 123, 144, 160, 162)

bratrové (é: jen PRO A1a; bratrove 736, 95, bratove 831–836, 84) — bratroví

2                 Tvar bratrovo, shodný se spis. jazykem, má v nář. pravidelnou koncovku jmenné deklinace (typ město). Tvar bratrové a jeho hlásková obměna bratroví (s úžením é > í, viz PRO E5) mají koncovku složeného sklonění (typ mladýmladé). U varianty bratroví se nerealizovalo pravidelné nář. krácení vokálu í (srov. PRO A1c).

3                 Pro většinu území čes. národního jazyka je charakteristická forma bratrovo. Ve vých. polovině slez. nář., na záp. Opavsku a na Břeclavsku se vyskytuje tvar bratrové. Obměna bratroví byla zachycena na záp. části střč. nář.

Stav ve městech se shoduje s nář. okolím, pouze v areálech tvarů se složeným skloněním se jako dubletní vyskytuje také podoba bratrovo.

4    bratrovo  stč., Db, Tk, MČ, sloven. bratovo

5    bratrovo Ju 1–4, 6, 7, Ru 4 — bratrowo Po 1 — bratrové Ru 5 — bratrove Ru 5 — bratroví Ru 3 — bratrowí Po 1

6    —

Bt