206      dobří nom. pl. m. živ. (2240)

1    M         dobří (í jen PRO A1ab, F2b)

dobrí — dobri

dobre 822, 830

2                 V nom. pl. m. živ. se v nář. vedle pův. tvaru dobří, shodného se spis. jazykem, užívá i podob dalších. Právě v plurálu adj. se projevuje zřetelné stírání rodových rozdílů; česká nář. v užším smyslu mají pro všechny rody jednotný tvar (dobrí), mor. a slez. nář. odlišují životná m. od m. neživotných a od ostatních rodů (dobří × dobré / dobrí < dobré).

Na vytvoření a šíření tvaru dobrí patrně působila okolnost, že tento tvar, náležitě vzniklý úžením é > í z tvaru nom. pl. m. neživ. a f. dobré, se v nář. přejímá všeobecně též pro neutra (namísto pův. tvaru dobrá) a stává se tak na části území tvarem nom. pl. m. neživ. a f. pro všechny rody, i pro m. živ.

K pravidelnému krácení v koncovce dochází jenom na Moravě (srov. PRO Alab), v Čechách se tvary s krácenou koncovkou jako dubletní soustřeďují ve vých. části svč. nář.

Podoba dobre na Hlučínsku je tvar nom.-akuz. pl. neživotných m., f. a n. po pravidelném krácení (srov. PRO Ala). Tento ústupový tvar je přenesený z akuz. do nom. životných adj. ve shodě se subst. (např. stare vlky).

3                 Protiklad dobrí × dobří tvoří výraznou čes.-mor. dichotomii.

Tvar nom. pl. m. živ. dobří je charakteristický pro střm., vm. a slez. nář. a odděleně tvoří areál v Podkrkonoší, vždy jako dubleta se uplatňuje i v již. části jzč. nář., dále na Ledečsku, již. Svitavsku a v oblasti mezi Vysokým Mýtem a Novým Městem na Moravě.

V čes. nář. v užším smyslu se užívá formy dobrí. Obměna dobri se jako dubl. objevuje zejména v podorlickém úseku svč. nář.

Tvar dobre byl vzácně zachycen na Hlučínsku.

Situace ve městech je v podstatě shodná s venkovským okolím.