2                 Tvar dobrém (stč. dobřiem), shodný se spis. jazykem, vznikl paradigmatickým vyrovnáním podle tvarů např. dobré, dobrého, dobrému a za spolupůsobení zájmenné deklinace (srov. o mém). Podle nář. tvarů zájmenné flexe je též v střč. nář. analogicky rozšířena forma dobrom (srov. našom, mom – to podle tom, viz ČJA 4-252 mém lok. sg. m./n.); ojedinělá podoba dobrem v této oblasti je zřejmě projevem snahy po vertikálním vyrovnání podle forem 2. a 3. pádu (dobreho, dobremu, srov. ČJA 4-200 dobrého gen. sg. m./n., akuz. sg. m. živ.; ČJA 4-201 dobrému dat. sg. m./n.). Tvar dobrem v okrajových úsecích svč. nář. má pak zakončení podle podoby lok. sg. o našem. Stejného původu je tento tvar ve vm. nář. Pokud se dokládá ze sev. okraje Valašska, může jít v některých lokalitách o krácení dlouhé samohlásky, které je charakteristické pro sousední slez. nář. (srov. PRO A1a).

Ostatní formy lok. sg. vznikly jednak pravidelnými hláskovými změnami, jednak jsou výsledkem tvarového splynutí lok. a instr. sg. m./n. O předpokladech splynutí viz ČJA 4, Adjektiva, s. 296, 298. Navíc toto splynutí tvarů lok. a instr. sg. m./n. bylo podpořeno skutečností, že po jistou dobu (v 15. a 16. stol.) žily v obou pádech koncovky -ím, -ým, -ejm, -ém vedle sebe a přitom se ztrácelo povědomí o tom, které tvary jsou původní a které nově utvořené, a to pak přispělo i k jejich vzájemnému zaměňování a vyrovnávání. Na tvarové vyrovnání snad též působilo sklonění měkkých adj., neboť v něm tvary lok. a instr. splynuly hláskovým vývojem (srov. lok. o jarniem > jarním, instr. jarním).

U formy lok. sg. dobrím může tedy jít jak o tvar vzniklý pravidelným úžením é > í (dobrém > dobrím, srov. PRO E5), tak o podobu instr. sg. dobrím (po splynutí ý > í) proniklou do lok. Na Moravě podléhá -í- v zakončení pravidelnému krácení (srov. PRO A1b), v Čechách pak bylo krátké -i- v koncovce zachyceno na mnohem větším území, než dokládá PRO A1c.

Tvar dobrejm je vlastně původní tvar instr. sg. dobrým, u kterého došlo ke změně ý > ej po tvrdé souhlásce a který do lok. sg. m./n. přešel díky tvarovému vyrovnání s instr. Nář. oblast formy dobrejm je shodná s nář. oblastí zájmenných tvarů o mejm, o tvejm (srov. ČJA 4-252 mém lok. sg. m./n.). Podoba dobrym ve slez. nář. je výsledkem morfologického vyrovnání tvarů lok. s instr. (ve shodě s polštinou a lužičtinou). Ve vých. části slez. nář. mohlo být toto tvarové splynutí podpořeno hláskovou změnou e > y před nosovými souhláskami (tvar lok. sg. dobrém > dobrem > dobrym, srov. PRO E7).

3                 Tvar dobrém se uchovává ve vm. nář. (až na oblast nář. dolských), forma dobrem se jako dubleta často vyskytuje na již. okraji slez. nář., ojediněle ve vm. nář., v svč. nář. a též v areálu tvaru dobrom. Pro větší území Čech a pro oblast čm. a střm. nář. jsou charakteristické podoby dobrím, dobrim. Častěji se vyskytuje tvar dobrim; podoba dobrím se koncentruje zvláště v jzč. oblasti (na Klatovsku, Prachaticku, Českobudějovicku, Jindřichohradecku) a dále tvoří areál mezi Novým Městem na Moravě, Boskovicemi, Brnem a v širokém pruhu obcí na Holešovsku, Kroměřížsku a Kyjovsku.

Forma dobrom je rozšířena ve stř. Čechách s centrem na Benešovsku, přičemž na Sedlčansku byl zachycen jako dubletní navíc tvar dobrejm.

Podoba dobrym je typická pro slez. nář.

Situace ve městech se příliš neliší od příslušného venkovského okolí, jen ve slez. městech byl častěji zachycen tvar dobrem.

4    dobrém  stč. dobřiem, Db, Tk, MČ

dobrom  sloven

dobrym pol., hluž.

5    dobrém Ju 7 — dobrem Ju 7, Ru 5 — dobrim Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 2–4 — dobrom Ju 3, Ru 1, 2

6    ASJ 149:138, SSA 12.15, OLA 2929

Ko