ČJA 4
199 kostmi instr. pl. f. (418)
1 M kosťama
kosťema
kosťoma
kosťima — kosťíma 241, 249, 616, 630, 26
kostma (kosťma 320, 326, 655, 666)
kosťami (kosťámi, kosťamy)
kostmi 06, 59, 65, 81–84, 93
2 Mapa postihuje územní rozšíření tvarů instr. pl. subst. kost (pův. i-kmenového subst. žen. rodu). Starý tvar kostmi, závazný pro spis. jazyk, se z nářečí nedokládá. Pokud byl zachycen, jde o novější přejetí ze spis. jazyka do městské mluvy mladé generace.
3 Pro instr. pl. subst. kost je zvl. v Čechách typická hojná dubletnost, ve městech i tripletnost tvarů.
S výjimkou zakončení -oma, -ami (-ámi, -amy), jež pokrývají obvyklé oblasti (srov. ČJA 4-kravami instr. pl. f.), se územní rozsah jednotlivých koncovek u sledovaného slova poněkud liší od rozsahu týchž koncovek u jiných výrazů.
Forma kostěma vytváří poměrně homogenní oblast v záp. Čechách, dále na Ledečsku a pak na území svč. nářečí. Dubletní výskyt tohoto tvaru je mnohem větší; byl zaznamenán ještě na již. Českobudějovicku a sev. od Prahy.
Tvar kostima jako jediný převládá ve vých. úseku jzč. nářečí s velkými přesahy do střč. dialektů, zvláště na Kolínsko, je rovněž na Královéhradecku a Náchodsku. Charakterizuje též záp. polovinu Moravy zhruba po linii Litovel – Brno – Mikulov. Z Benešovska a záp. Boskovicka se vzácně dokládají i jeho obměny na -íma. Od uvedené linie na východ po čáru Opava – Uherský Brod převládají tvary kosťama (velice často vedle tvarů kostima). Formy kosťama jsou také na obvyklém teritoriu mezi Roudnicí a Rakovníkem.
Mluva měst se vcelku shoduje s venkovským okolím, navíc se v ní často objevují tvary kostma, ty u mladé generace převažují v Čechách, na záp. polovině Moravy i v sm. pohraničí. V tradičních nářečích je forma kostma poměrně vzácná, je doložena zvláště z Čech. Zejména z moravských a slezských měst máme zápisy také tvaru kostmi.
4 kosťami sloven., pol. kościami, hluž. kosćemi
kostmi stč., Db, Tk, MČ, pol. říd. kośćmi
5 kosťama Ru 2, 5 — kosťima Ju 1–5, Ru 3, 4 — kosťema Po 1, Ju 2, 5
6 AJŚ 1372c
Bh