198      zdmi instr. pl. f. (109)

1    M         zďama

zďema

zďima

zďoma

zdma

zďami (zdzjami 755; zďamy, zďámi)

zďemi 59, 83, 94

zdmi 59, 81–83, 93, 94

2                 Územní rozšíření tvarů instr. pl. slova zeď představuje zvýraznění tendence k prosazení některých koncovek, zejména koncovky -ema a -ama.

Pův. i-kmenový tvar instr. pl. zdmi, závazný ve spis. jazyce, se v tradičních nářečích nevyskytuje, byl však zaznamenán v mluvě mladé generace slez. a sm. pohraničních měst. Ojedinělý tvar zděmi je doložen rovněž z moravských měst; je výrazem snahy vyhnout se nář. tvarům.

V slez. nářečích slovo zeď neexistuje a příslušný tvar byl zjišťován na zástupných slovech.

3                 Na rozdíl od nář. situace zachycené na mapě ČJA 4-199 kostmi instr. pl. f. tvary zděma (proti tvarům kostěma) zabírají větší (severnější) část Čech (kromě již. úseku jzč. nář.) s přesahem na Zábřežsko, Litovelsko a sev. Boskovicko, oblast tvaru zdima je tedy menší (než tvaru kostima), uvedená forma se sice vyskytuje i v oblasti tvaru zděma, ale téměř vždy jako dubletní, nejčastěji pak v svč. nářečích a v Posázaví, na Strakonicku a Příbramsku. Rovněž rozsah tvaru zďama je poněkud větší; zasahuje dál na západ až k Moravskému Krumlovu a na Novoměstsko. Pokud je i jinde, je dubletní a je příznakový pro mladší jazykovou vrstvu.

Tvary zďami, zďámi, zďamy, zďoma mají obvyklý územní rozsah. Jako zcela nový (vedle tvarů zdmi, zděmi, viz výše) se jeví tvar zdma. Jde tu vlastně o modifikovaný tvar spis. zdmi se zakončením -ma, běžným v obec