196      husami instr. pl. f. (950)

1    M         husama

husima

husoma

husma

husami (též 81, 92, 95, gyn- 830-836; husámi, husamy)

2                 Pův. i-kmenové subst. hus přešlo ve spis. jazyce a v mnohých dialektech k subst. a-kmenovým typu žena (nom. husa). V okrajových nářečích podoba hus dosud v reliktech přežívá. Jde zejména o záp. a již. okraje Čech (Klatovsko a Chodsko, Strakonicko a již. Českobudějovicko), dále o malou část Znojemska, o Prostějovsko a o větší část vm. dialektů (bez Vsetínska) a slez. nářečí, viz ČJA 4-10 husa nom. sg. f.

V instr. pl. sledovaného substantiva nacházíme tvar, který do jisté míry odráží starší stav. Místy se ve funkci instr. pl. užívá instr. duálu i-kmenového subst., tedy husma. Analogický tvar husima je vzácný.

3                 Větší část zkoumaného území pokrývá tvar husama; na východě zasahuje až k linii Opava – Uherský Brod, tj. k záp. hranici forem husami (-ámi, -amy) a husoma. Tyto formy mají obvyklý územní rozsah (srov. ČJA 4-194 kravami instr. pl. f.).

Z již. a záp. okrajů Čech máme nepříliš hojné doklady na dubl. tvar husma. Zvláště na již. Strakonicku, v širším pruhu sz. od Znojma a na vých. Uherskobrodsku byla zachycena jako dubletní též forma husima. Formy husma i husima pocházejí z regionů výskytu tvaru nom. sg. hus.

Mluva ve městech se vcelku shoduje s venkovským okolím.