ČJA 4
195 sviněmi instr. pl. f. (878)
1 M sviňama
sviňema — svíňema
sviňoma
sviňma
sviňami (ś-, š- 818, 830–836; sviňámi, sviňamy)
2 Kromě morfologických rozdílů v zakončení instr. pl. pův. ja-kmenového subst. svině postihuje mapa také rozšíření jevu hláskoslovné povahy, totiž dloužení kořenné samohlásky (svíněma), k němu srov. též ČJA 5, i > í, s. 284, 286. Nesleduje se progresivní asimilace v náslovném skupení sv- (sfiňama), srov. ČJA 5-298 svině, světlo, svora, svlak.
Tvar sviněmi, závazný pro spis. jazyk, nemáme z dialektů ani z městské mluvy doložen.
3 Jz. polovina Čech s malým přesahem na jz. Moravu je charakteristická tvarem sviňma. V oblasti výskytu tohoto tvaru se roztroušeně a vždy jako dubletní objevuje též forma sviněma, jež jinak tvoří souvislou oblast zahrnující celá svč. nářečí s přilehlým pásem střč. dialektů a na Moravě přesahující na Zábřežsko, na záp. Litovelsko a Boskovicko. Zde její vých. hranice sleduje izoglosu přehlásky ’a > e, srov. PRO E6. Hlásková obměna svíněma se vyskytuje na menším areálu v svč. nář. oblasti, a to na Náchodsku a na vých. Královéhradecku. Forma sviněma je téměř pravidelná též ve všech čes. městech, bez výjimky pak u ml. generace. V mor. městech je však spíš ojedinělá, zde převládá koncovka -ama, shodná s nář. okolím.
Tvar sviňama zahrnuje jednak menší území v záp. Čechách (Roudnicko a jz. Rakovnicko), jednak větší část Moravy (bez jz. úseku a bez Zábřežska, Litovelska a sev. Boskovická) po linii Opava – Uherský Brod.
Tvary na -oma, -ami i varianty -ámi, -amy mají obvyklý územní rozsah (srov. ČJA 4-194 kravami instr. pl. f.).
4 sviňama stč. instr. duálu
sviňami sloven., pol. świniami, hluž. swinjemi
5 sviňama Ju 6, Ru 5 — sviňema Po 1, Ju 1–5, Ru 2, 4 — sviňma Ju 1–3, Ru 3, 5
6 AJŚ 1372c, SSA 11.58–60, OLA 259
Bh
