193      kuřaty instr. pl. n. (935)

hříbaty (824)

1    M         kuřaty — kuřatý 740, 748, 753, 756 (kurencí, kurjatkí, kurjackí 755)

kuřatama

kuřatoma

kuřatami (kuřyntami 831–836, kuřatámi, kuřatamy)

2                 Nář. tvary instr. pl. od slova kuře (pův. nt-kmenové subst., v nepřímých pádech s rozšířeným kmenem) se sledovaly ve dvou spojeních, a to kvočna chodí s kuřaty a šla na trh s kuřaty. Předpokládané tvarové diference se neprokázaly; v obou spojeních jsou možné různé tvary bez jakéhokoli rozlišení, v Čechách bylo jen zcela výjimečně zapsáno kvočna chodí s kuřaty, ale šla na trh s kuřatama.

Za pozornost stojí fakt, že teritorium výskytu tvaru kuřaty, shodného se spis. jazykem, je v tomto případě mimořádně rozsáhlé. Patrně jde o spojení do značné míry adverbializované a ustálené.

V sev. polovině Čech se vyskytuje i forma se zdlouženým kořenným vokálem (kúřaty), její přesné zeměpisné vymezení přináší mapa ČJA 4-39 kuřete gen. sg. n.

3                 Na větším území Čech (mimo široký sz. okrajový pás) dominuje tvar kuřaty. Ten je namnoze dubletní vedle tvaru kuřatama. Nedubletní výskyt tvaru kuřaty převažuje zejména v jzč. nářečích a v širokém východním pruhu obcí střč. a svč. nářečí a dále v mikroareálu v Podkrkonoší. Touto formou se dále vyděluje též sev. polovina vm. dialektů, zde často i ve variantě kuřatý.

Na sz. okraji Čech včetně Mladoboleslavska se uplatňuje jako jediná forma kuřatama. Rovněž na Moravě zhruba od staré zemské hranice na východ po izoglosu Opava – Uherský Brod je to forma jedině možná.

Koncovky -ami, -ámi, -amy, -oma mají obvyklé územní rozšíření, srov. ČJA 4-190 poli instr. pl. n.

V mluvě čes. měst převládá tvar kuřatama, nezřídka vedle tvaru kuřaty. Na Moravě je situace v podstatě shodná s venkovským okolím, zakončení -ama však proniká i do měst v oblasti slez. nář., koncovka -y též do pohraničních měst a do měst ve Slezsku.